Dá se na první pohled určit, kolik stojí dům? A proč architekti dělají „drahé domy“?
Poměrně často se setkáváme s dotazy na cenu domu. A s názory, že architekti dělají drahé domy a že „typovky“ jsou mnohem levnější a tím pádem výhodnější. Veřejnost (a tím myslím část populace, která nemá stavební vzdělání) nemá de facto kde čerpat informace o cenách a nákladnosti domů. Často se ptají ve svém okolí, za kolik postavili svůj dům známí a nebo čerpají informace na internetu. A zde dochází ke zkreslení informací. On totiž není dům jako dům. A není stavebník jako stavebník.
Dva podobné domy nemusí mít podobnou cenu.
Rodinný dům by se krásně dal přirovnat k automobilu. Auta jsou v zásadě všechna stejná. Mají 4 kola a délku mezi 4 a 5 metry a třeba takový neznalý člověk by jen těžko pochopil, proč je jedno drahé a druhé levné, když všechny vypadají stejně. Auto může stát 300 000,- a nemusí být úplně špatné. Zároveň ale může stát 5 miliónů. A ještě další důležitý aspekt je subjektivní přístup. Pro někoho je právě to auto za 300 000 již dostatečným luxusem, ale druhý by si auto pod milion nekoupil, protože mu přijde nekvalitní. Každý má svá měřítka a hlavně ochotu za něco utrácet a někde šetřit.
Auta mají také příplatkovou výbavu. Takže v základu stojí třeba půl milionu, ale ve vrcholné verzi milion a půl. A postavíte-li je vedle sebe, tak často rozdíl nepoznáte.
Problémem je, že autům rozumí skoro každý, ale domům nikoliv. Ale dům může mít stejně jako to auto příplatkovou výbavu a dvakrát „výkonnější motor“. Na trhu je dnes obrovské množství výrobků v různých kvalitách a cenách a strop těchto cen vlastně není omezen.
Postavíme-li 2 stejné domy vedle sebe a první nebude mít nulové zateplení, plastová okna, laminátové podlahy, levné kachličky atd., a druhý bude vybaven hliníkovými okny, dřevěnými podlahami, drahým zdrojem vytápění jako je tepelné čerpadlo, inteligentní domácností atd. Cena prvního může v tom případě být třetinová oproti luxusnímu sousedovi. Ale kolemjdoucí rozdíl nepozná.
Jací klienti oslovují architekty
A zde se dostáváme k tomu, proč „architekti dělají drahé domy“. Klient, který osloví architekta, chce většinou do domu investovat a chce kvalitu. Bude utrácet ať architekt chce a nebo ne. Na architektovi to totiž zas tak nezáleží. Klient si řekne, že chce obrovská okna, že chce dům plný technologií a že přece ten obklad fasády z italského mramoru stojí za ty peníze. A sám utratí dvojnásobek toho, co by utratit mohl. Architekti umí navrhnout levný dům, a dokonce to téměř všichni dělají rádi.
Ale architekt je ten, který musí počítat s výdaji a utrácením klienta. Očekává se to od něj. Architekt každý svůj dům bere za své vlastní dítě a s náležitou péčí k němu přistupuje. Chce, aby to dítě vyrostlo v krásnou a funkčí stavbu. A tento dobrý výsledek se dostaví pouze, pokud bude předvídat klientovo chování. A proto, pokud se dobrého architekta zeptáte, kolik stojí dům, řekne vám pravděpodobně vysokou částku. Částku, která vás může překvapit. On zatím neví, kolik skutečně utratíte. A většina klientů utrácí a ne málo...
Závěrem
Závěrem se sluší říct, že jsou výjimky. Jsou klienti ukáznění, kteří dokáží udržet výdaje na uzdě. Nikdy ale takového člověka neodhalíte dříve, než při vlastní výstavbě a to už je dům navržen a je pozdě něco vymýšlet a měnit. My samozřejmě nevidíme v utrácení za technologie a drahé materiály nic špatného. Jsou krásné a funkční. Každý chce mít krásné bydlení a pokud má zdroje a chce investovat, proč by neměl?
Ale my budeme vždy ti zodpovědní a budeme se snažit předvídat. Budeme vám proto říkat, že dům je drahá záležitost. V zájmu krásného domova který vám má dělat radost po dlouhá desetiletí.
