1. Druh Architekta
V zásadě jsou dva typy architektů. Architekt zasněný a architekt zamyšlený. Poznáte je od sebe velice snadno. Architekt snílek rozhazuje rukama a chrlí nápady. Často i bez jakéhokoliv podnětu. Jeho výhodou je, že je schopen generovat nespočet variant. Co už je však horší, že všechny své varianty vnímá rovnocenně, tedy jsou z jeho pohledu úžasné. Architekt myslitel vygeneruje variant méně , a ví přesně, v čem je která lepší a horší. Reálně si tedy uvědomuje jejich hodnotu.
V našem ateliéru se vystřídalo již mnoho architektů, rovnou přiznám, že se kloním spíše na stranu těch reálně smyšlejících nebo kombinaci obou v jednom týmu. Snílci totiž jsou schopni vysypat z rukávu cokoli , o čem Vás budou přesvědčovat, že je naprosto super, ale když se začnete vyptávat na detaily, tak dojde na odpověď typu : „To se nějak domyslí“.
Neberte to špatně, architekt musí umět přesvědčit. I jakýkoliv geniální architekt, pokud investora nepřesvědčí, má smůlu. Jeho nápad se nikdy realizovat nebude a investor v něj ztratí důvěru.
Přeci jenom i pro mě jako šéfa je / stejně jako pro Vás klienty/ lepší dostat na stůl jednu variantu, která má nápad a funguje, nežli deset děravých variant něčeho, co se vlastně nějak musí dodělat.
Jak tyto dva druhy architektů od sebe poznáte? Je to v celku jednoduché. Jeden si Vás ani pořádně nevyslechne a už Vám bude solit na stůl představu, jak by měl dům vypadat. Často kreslí rukama do vzduchu nebo něco skicuje, ale nejde vůbec poznat co. Druhý, si Vás vyslechne, vše zváží a teprve potom na základě propracovaných úvah něco vymyslí.
2. Zkušenosti
Je dobré si zjistit, kolik toho vlastně architekt už za svůj život navrhl a kolik z toho se zrealizovalo. Zrealizované stavby do jisté míry o něčem svědčí. Architekti občas pracují také v týmu a může to být také tak, že ten starší má ty zkušenosti a toho mladšího usměrňuje a koriguje. Nedívejte se pouze na externí vzhled staveb. Je dobré se při návštěvě v ateliéru podívat, jak domy vypadají zevnitř. Nechejte si vysvětlit, jak dům funguje. Dům by neměl být uvnitř složitý a plný zákoutí, ale otevřený a vzdušný. To poznáte pouze z dispozic a výkresů.
3. Technické znalosti
Architekti sami domy většinou neprojektují. Toto náleží spíše stavebním inženýrům. Nicméně je rozhodně zásadní, aby i architekt měl dobrou znalost technické stavařiny. Opět přidám příklad z praxe, kdy mnoho mladých architektů, kteří u nás nastoupili, zvládli udělat návrh domu bez vnitřních nosných stěn, sloupů, ... a nebo umístit záchod na místo, odkud nejde moc dobře svést odpadní potrubí. O nedodržování územních regulativ nemluvě.
Občas jsme proto nechali naše architekty vyprojektovat si svůj dům. Samozřejmě pod vedením hlavního projektanta. Mladý architekt byl najednou sám konfrontován se svou prací a velmi rychle se naučil snad nejdůležitější schopnost – aby se jeho myšlenky na papíře daly dokonale převést do reality.
Proč je to důležité? Především proto, že architekt své dílo navrhne a je s ním spokojen stejně jako klient. Ovšem pokud nepřemýšlí o krok napřed, dá se vše pokazit. Projektant převezme takový návrh a může jej lehce upravit, pokud je to z technických důvodů nutné. Dochází tak například k zmenšení některých pokojů vlivem zesilování konstrukcí. Také nebudete rádi, když Vám projektant přidá doprostřed obývacího pokoje sloupek, jelikož střecha se sama neunese a jinak to prostě nejde, protože gravitace vítězí nad geniálními nápady.
4. Znalost trhu
Dobrý architekt se vyzná. V dnešní době je na trhu nespočet stavebních materiálů, postupů, možností. Každé místo a každý klient vyžaduje individuální výběr materiálů. Když už Vám architekt na fasádu navrhne krásný obklad, nebojte se zeptat , kolik to zhruba stojí za m2. Můžete být totiž časem nemile překvapeni. Spousta architektů nemusí mít dobrý přehled o cenách. Někoho ani nemusí zajímat, kolik na stavbu máte financí. My se snažíme klienty co nejvíce o cenách stavebních prací informovat. Třeba zde na našem blogu. Ideálně také před začátkem spolupráce.
Zde občas narážím i na „neposlušnost“ klientů. Mnohokrát jsem klientům vysvětloval, že nějaké řešení je drahé. Někteří mi odvětili, že to nemám řešit. Dodělali jsme projekt a rozpočet a najednou se zjistilo, že na to opravdu nejsou peníze. Následně se musel projekt složitě předělávat nebo v krajním případě od záměru upustit.
5. Sympatie a vkus
Vše, co jsem výše zmiňoval, je naprosto nepodstatné, pokud se vám nelíbí jeho práce. V podstatě to nejdůležitější je, aby se vám oběma líbila stejná architektura. Každý architekt má více či méně daný rukopis a vkus.
Na sympatiích také velmi záleží. Je dobré vědět, s kým pracujete. Svému architektovi musíte důvěřovat a být schopni se s ním bavit i o osobnějších stránkách bydlení a života, což bez vzájemných sympatií jde těžko.
