Dům je součástí a jedním z posledních článků způsobu, jakým člověk spravuje, pečuje, a přispívá k životu svého okolí, krajiny a země. Pro správu své země používá zákony. Pro správu svého pozemku používá zahradní traktor. Na zemi může hospodařit pěstováním, těžbou, chovem a stavbou. Stavbu spravuje stavebním zákonem. Aby obsáhl velké území, používá nástroje územního plánování.
Co je územní plánování
Územní plánování je způsob, jakým obyvatelé země spravují krajinu a stavby, jenž se v ní nacházejí. Způsob jakým rozhodují například o hospodářském rozvoji území, nebo ochraně o krajiny, vybavenosti či prevenci katastrof.
Má několik měřítek a dům je jedním z posledních. Pro skoro každé měřítko od státu, přes kraj až k parcele, existuje vlastní nástroj, kterým sami obyvatelé řídí rozvoj daného celku.
Pro stát se tak vypracovává Politika územního rozvoje. Stát zde prostřednictvím svých zákonodárců vytváří koncepce v jednotlivých územích republiky. Je nejobecnější a v zásadě se zábývá důležitými oblastmi státního významu, například národními parky. Je nejvyšším územně plánovacím dokumentem a dokumenty menšího měřítka jsou zavázány jej respektovat, neboť v zásadě metodicky koordinuje jejich tvorbu.
O měřítko níže leží Zásady územního rozvoje.
Věnují se zejména hospodářskému rozvoji nadmístního charakteru. To znamená, že například graficky určují koridory v krajině, kterými za několik málo let mohou vést dálnice spojující důležitá města, anebo vyznačují, kde je plánováná výstavba přečerpávací elektrárny.
Nástrojem, jenž město či obec hospodaří na svém území pak je Územní plán.
Územní plán
Má grafickou a textovou podobu. Slouží ke správě obecního majetku, k rozhodování kde a jak se bude stavět, a jakou podobu bude město či obec mít.
Grafická část obsahuje několik výkresů, které v plochách a barvách stanovují způsoby využití území. Město je tak v plánu rozděleno na několik ploch, kterým je přiřazeno tzv. funkční využití. To znamená, že se stanovuje, jakou funkci budou mít parcely v dané ploše.
Příkladem může být funkce obytná. Svým názvem naznačuje, že parcely budou sloužit k výstavbě bydlení. Jeho charakter, tedy jestli budou žádoucí bytové domy, nebo rodinné, jestli budou mít v přízemí obchody a jak budou moci být veliké řídí právě funkce daná územním plánem.
K tomu používá regulativy. To může být například požadavek, aby šikmá střecha měla sklon od 20 do 40 stupňů. Nejčastější jsou pak požadavky na míru zastavění parcely, míru vegetace na parcele a míru zpevněných ploch, neboť tyto věci nejvíce ovlivňují místní poměry, například schopnost absorbovat povrchovou vodu.
Tyto požadavky jsou stanoveny v podobě koeficientů, které architektům dovolují své návrh jednoduše konfrontovat s územním plánem v závislosti na velikosti jednotlivých ploch, a kontrolovat si tak správnost svých návrhů. Kupříkladu vím - li, že koeficient podlažních ploch je v daném území stanoven na 0,5, pak vím, že součet podlažních ploch mého domu nesmí přesáhnout polovinu výměry parcely. Ve většině případů územní plán pomáhá a vede architekty při návrhu dobrých domů.
Jedním z posledních nástrojů je Regulační plán.
Regulační plán
Jedná se o poměrně podrobný plán v několika výresech, kterými město, anebo obec, můžou velmi detailně spravovat zvláštní části svých území.
Jeho pořízení se může vymínit například v územním plánu. Jedná se ale o tak malé měřítko, že jej nemůže do územního plánu zahrnout. Většinou jde o výšku římsy domů, vedení uliční čáry, způsob odstupů od stavební čáry, výšku hřebene, a podobně.
Je to užitečný nástroj při návrhu větších celků města, například nové čtvrti, správě památkových zón, ale i regulaci individuální výstavby. V regulačním plánu je prakticky možné stanovit vnější obálku domů - maximum, které si pak architekt může ve městě dovolit. Město tak už v předstihu může získat představu, anebo stanovit, jak budou vypadat jeho náměstí, hlavní ulice, kde bude podloubí, kde obchody, a podobně.
Vše uvedené výše jsou užitečné a neodmyslitelné nástroje, jenž by měl stavebník a architekt používat při své práci. Je však samozřejmě možné, že pokud jsou plány a regulativy navrženy špatně, tak nejenom, že neplní svou ochranou funkci, ale území naopak znehodnocují svými požadavky.
