Workshop Ostravica 2020
Když se nám na jaře ozval Daniel Zeman s nabídkou, jestli nechceme participovat na nové podobě Ostravice, podezírali jsme vlastní smysly z jakéhosi oklamání prožívané reality.
Opak byl ale pravdou. Daniel nám zavolal a myslel to smrtelně vážně: „Vy jste kluci z Ostravy, děláte pěkné věci a Ostravici máte za rohem.“
Nemohli jsme říci ne. I když jsme vůbec netušili, o co se jedná a vůbec - kdo je vlastně Daniel Zeman. Už za necelou hodinu jsme stáli v samotné Ostravici a fascinovaně nasávali tamější atmosféru. Překvapil nás čilý stavební ruch, vypulírované místnosti a v neposlední řadě i sám vlastník a jeho upřímný, zasvěcený komentář. Ihned jsme pochopili, že jsme na správné adrese a že je ten pán v červené bundě tím správným patriotem = srdcařem, který nesmýšlí jako sebestředný podnikatel, ale jako obyčejný člověk, který nezapomněl na svou bývalou domovinu.
Schůzka v Ostravici byla následována brzkými meetingy v Praze a v Ostravě. Tou dobou jsme už věděli, že se z bývalého obchodního domu, dřívější chlouby města, stane „tak trochu jiné, avšak současné a silně flexibilní kulturní centrum“. Tato vize nás nejprve vystrašila. I vzhledem k tomu (nebo právě proto), že jsme slovo „kultura“ vnímali jako málo přilnavou nálepku, kterou se v Ostravě nouzově překrýval potenciál „dlouhodobě (ne)rekonstruovaných pomníků“.
Bylo nám jasné, že tady budeme bojovat proti všem. Proti času, proti předsudkům, proti přednastaveným omezením a v neposlední řadě proti lidem, kteří by chtěli zpátky tu starou dobrou Ostravici – s luxusními obklady, s načančanými obchůdky a s obloženými chlebíčky v mezipatře. S těmito vyhlídkami jsme ihned začali nahmatávat pomocné vodící linie, které by nám vyjasnily spolehlivou cestu a vytvořily žádoucí podzákladí pro perspektivní, avšak finálně nedefinovaný investorský záměr.
Na další schůzce v Ostravě jsme byli již konkrétnější: „Danieli, chcete otevřít Ostravici přednostně mladým umělcům. Přestože se nezříkáte široko-spektrálního zacílení, mohli bychom využít služeb ostravské katedry architektury. Proč by úvodní výkop nemohli provést ti, pro něž má být budoucí Ostravice určená? V krátkém čase získáte variantní provozní řešení a nespočet motivů, které budeme moci užít pro počáteční, avšak nesmírně důležité dialogy mezi námi a městem, mezi námi a dotčenými orgány...“
Zdánlivě neatraktivní nápad uspěl ve vteřině. Bez jakéhokoliv náznaku odporu: „Skvělé, to se mi líbí. Připravte program!“
Osvícená reakce byla následována postupnými přípravami během letních prázdnin, četnými sešlostmi a plynulým vývojem původního komorního záměru. Z workshopu pro dvacet lidí se tak záhy stal workshop pro pětatřicet studentů. Z projektu pro čtyři studentské týmy se brzy vyklubal projekt pro šest regulérních týmů. K ostravským studentům se vzápětí připojili vybraní odborníci z praxe (zastupitelé města, členové NPÚ, pedagogové a doktorandi z FASTu) a v neposlední řadě i studenti působící v Praze – jako protiváha lokálního uvažování.
V závěru příprav začala sílit participace budoucího provozovatele objektu – kulturního centra Cooltour. Jeho ředitel Andrej Harmečko se zasloužil o jeden z nejdůležitějších podkladů – předpokládaný provozní program. Se všemi náležitostmi, popisy, referencemi, plošnými nároky a počty všeho možného. Souběžně spolupracující Martin Lehocký zase zajistil vše potřebné k tomu, aby se samotný workshop mohl vůbec odehrát. Zabookoval žádoucí prostory, obstaral technické vybavení a zasloužil se o pohonné hmoty = průběžné občerstvení. To vše pod bytelným přístřeším stávajícího kulturního centra na Černé louce.
Samotný workshop odstartoval 27. září ve 12 hodin. A se vší mediální parádou. V prostoru ikonického schodiště (tou dobou vybaveného improvizovanou dřevěnou tribunou) nalezli své útočiště nejen novináři z řad tištěných periodik, ale též zástupci televizních stanic. Úvodní proslovy zprostředkovali primátor Tomáš Macura, vedoucí katedry architektury Martina Peřinková a v závěru i sám majitel Daniel Zeman. Navazující interview byla následována podrobnou prohlídkou řešených objektů (A+B), fotodokumentací a souběžným doprovodným komentářem ze strany vlastníka a budoucího provozovatele.
Poté nastal řízený přesun do kulturního centra, kde se později uskutečnily připravené přednášky k dílčím tématům. Jako první vystoupila památkářka Romana Rosová s dokumenty popisujícími historický vývoj Ostravice a hned po ní její kolegyně Marie Bartošová, zaměřující se na podmínky ochrany a přípustné zásahy. Druhý blok obstaral sám majitel, když se pokusil v krátkém čase a za pomocí jasných, lehce abstrahovaných hesel přiblížit vlastní představy. Na něj navázal architekt Josef Smutný, na workshopu působící v roli „komplexního investorského dozoru“. Jeho přednáška se soustředila na dlouhodobě aktuální konflikt památkové ochrany a památkové péče.
Závěrečný třetí blok přinesl přednášky Andreje Harmečka (na téma provozní náplně řešených objektů) a Petera Radkoffa, ředitele kulturního centra Tabačka v Košicích. Druhý jmenovaný přispěl k tématu Ostravice inspirativním příběhem „identické realizace“ - v obdobně velikém městě a s velmi příbuznou aglomerací. Peterův výstup rozdmýchal v sále pozitivní energii, neboť se jím prakticky prokázalo, že nic nemožné, jakmile existuje snaha, zarputilá píle a předem určený směr. V tento okamžik se začaly usmívat i ty nejvíce zachmuřené tváře.
Tečku za výživným a rozmanitým předkrmem zajistil krátký blok ze strany Master Design, přibližující požadovaný výstup z workshopu a předpokládaný časový průběh, jakožto i organizaci navazujících víkendových dní.
Úderem sedmé hodiny večerní byl první den oficiálně ukončen. Nikoliv však neoficiálně, neboť tou dobou nastal ideální čas pro prvotní rozhovory (rozvahy) v jednotlivých skupinách. Kulturní centrum se tedy vylidnilo až někdy po desáté hodině.
Navazující víkendové dny přinesly organizačně jednodušší procesy – tentokrát už bez proslovů a přednášek. Hlavní dění se přesunulo do multifunkčního sálu v prostorách kulturního centra, kde se studenti shromáždili u stolů a započali společnou práci (ať už na papíře nebo v počítači). Jednolitý průběh sobotního dne narušila pouze jedna „anomálie“, a to hromadná konzultace. Ta se zaměřila na průběžný monitoring – s cílem podchytit ideologicky vychýlené koncepty. Zásadní organizační „předěl“ proběhl jak za účasti členů budoucí poroty, tak za přítomnosti samotného majitele.
Nedělní den navázal plynule na onen sobotní, přičemž se zaměřil na koordinaci pracovních povinností a definici cílového výstupu. První fáze workshopu byla zakončena přesně ve 20:00. Těsně předtím byly potvrzeny finální termíny (pro průběžné odevzdání práce a pro závěrečnou odevzdávku), stejně tak obsahové náležitosti požadovaných výstupů.
Pokročilé studentské návrhy byly prvotně odevzdány 15. října, tedy více než dva týdny po nedělní uzávěrce v Cooltouru. O den později zasedli členové hodnotící poroty k průběžnému zhodnocení (v sestavě: Zuzana Bajgarová, Marie Bartošová, Andrej Harmečko, Josef Smutný a Martin Náhlovský za MASTER DESIGN). Samotná kontrola se zaměřila primárně na celistvost a pochopitelnost jednotlivých vyjádření. Během pětihodinového sezení vznikl seznam připomínek k dopracování (případně k nápravě), který byl ještě toho večera zaslán jednotlivým týmům na mailové adresy.
Finální návrhy byly odevzdány 18. října. Každá skupina poskytla 3 postery formátu B1 (jeden formální, druhý půdorysný, třetí doplňkový) a tyto podklady doplnila digitální prezentací a krátkou textovou zprávou. Během sobotního odpoledne byly veškeré výstupy vytištěny (navzdory vzdoru ze strany plotteru) a připraveny pro prezentační účely v prostorách kulturního centra Cooltour.
Tam, kde celý workshop započal, tam rovněž skončil. V sobotu 19. října (symbolicky v pravé poledne) se všichni účastníci opět setkali v přednáškovém sále na Černé louce. Až na pár výjimek dorazili všichni – tedy nejen studenti Vysoké školy báňské, ale též přespolní studenti z Fakulty architektury v Praze a koneckonců i vedoucí lídři jednotlivých skupin: Martina Peřinková, Ondřej Zdvomka, Petra Filipovská, Emília Jarošová a doktorandi fakulty stavební VŠB-TUO Jiří Hořínek a Filip Slivka.
Krátký úvod vystřídaly jednotlivé prezentace. Každému týmu bylo věnováno 30 minut (15 minut pro prezentaci, 15 minut pro diskusi s porotou a investorem), přičemž se záhy ukázalo, že je tento příděl nedostatečný. Jednotlivá díla si svým rozsahem vyžádala delší výstupy a v konečném důsledku i protáhlejší debaty. Původní plán se tedy „mírně“ odchýlil a samotné přednášky skončily po velmi výživných pěti hodinách.
Na samotnou porotu čekalo posléze těžké rozhodování. Majitel Daniel Zeman se zavázal ocenit tři nejlepší práce a současně udělit menší částky za výjimečné dílčí nápady. Jak se předeslalo, tak se i stalo. První tři projekty si mezi sebou rozdělily částku ve výši 100.000,- Kč. Sekundární desetitisícové odměny putovaly ve dvou případech k neoceněným projektům. S trochou nadsázky lze říci, že téměř nikdo neodešel s prázdnou.
Závěrečné proslovy byly plné díků. Výborně zorganizovaný workshop nabídl studentům reálnou zakázku a umožnil jim poznat majitele, provozovatele a zástupce dotčených orgánů. To vše v prvotřídním přístřeší kulturního centra Cooltour na Černé louce – navíc s plně hrazeným občerstvením.
Samotný závěr třítýdenního „soustředění“ poznamenala veskrze dobrá nálada. Po společné večeři byla naordinována volná zábava v prostoru restaurace / baru. Málokdo odmítl, málokdo nesetrval až do pozdních nočních hodin… Náročná (avšak plně uspokojivá) akce se tedy dočkala žádoucího společenského zašněrování a pozitivních vyhlídek do blízké budoucnosti.
