Bílý bungalov se zaobleným střešním přesahem Děhylov u Ostravy
Dům funguje na principu průchozího obývacího pokoje, který je pragmaticky umístěn ve středu podélně tvarované hmoty.
Charakteristiky
- Navrženo: 2015
- Dispozice: 5+kk
- Podlahová plocha: 218 m2
- Zastavěná plocha: 323 m2
Zadání
Přáním klientů byl moderní bungalov. Velký důraz byl kladen na netradiční moderní vzhled.
Informace o pozemku
Relativně rovinatá, standardně veliká a přívětivá orientovaná parcela – jak z pohledu slunečního, tak z hlediska přítomných výhledů.
Parcela je orientovaná směrem k Ostravě, zatímco její pozadí je dominantně utvářeno siluetou beskydského pohoří. Tento výhled není nijak tlumen. Ba naopak – je prostírán v plné délce, včetně nejvyššího vrcholu – Lysé hory.
Řešení
Dům funguje na principu průchozího obývacího pokoje, který je pragmaticky umístěn ve středu podélně tvarované hmoty.
Pozice denní zóny obnáší nejen ergonomické výhody, ale taktéž benefity formální (zejména z exteriérového pohledu, kde se projevuje odlišná geometrie perforace obvodového pláště).
Společenská část domu sehrává současně separační úlohu, nachází se totiž na rozhraní klidové zóny rodičů a obytné sekce dětí.
Ložnice rodičů je poněkud atypicky zpřístupněna z prostoru zádveří, nikoliv však přímo, ale skrze šatnu, na kterou se dále napájí místnost rodičovské koupelny. Dětská zóna sestává z trojice dětských pokojů, které mají k dispozici vlastní koupelnu a místnost domácích prací.
Parkování vozidel je řešeno přítomností garáže pro dva osobní automobily. Prostor pro auta je rozšířen o úložný prostor podél stěnových konstrukcí a pracovní stůl. Napojení na zádveří představuje logické propojení. V tomto případě je takto činěno dvojicí dělících dveří.
Filosofie domu
Jednotná orientace obytných místností (jihovýchodně, směrem k beskydskému pohoří) přednastavila již v prvopočátcích navrhování jednoduché tvarové prostředky. Ústřední stěna domu je tedy „dlouhá a rovná“.
Hrozba negativně působící bariéry je úspěšně potlačována pravidelnou fragmentací pláště, ať už pomocí jednotné šíře oken (a posléze samotných mezer) nebo prostřednictvím samotného obkladu z velkoformátových desek.
Přítomný střešní přesah (v hloubce cca 1,5 m), svedený na okrajích domu až k zemi, lze v tomto případě vnímat nejen jako vhodné provozní opatření, ale taktéž jako jisté formální zpečetění. Komínové těleso sehrává v této sestavě záměrný ignorační prostředek. Stává se jakýmsi naschválem – prvkem, který se vymaňuje ze sevření pevné geometrie a horizontální střešní linie.
Odlišně je postupováno na straně druhé, v severozápadní části pozemku.
Obecně se zde minimalizuje plocha okenních výplní, proto je „ponížení“ objemu stavby praktikováno redukční metodou. Dům se snaží efektivně využít každý kus „nepotřebného severního“ pozemku ve prospěch vnitřních provozů a přitom nedocílit obvyklého výstupu, kterým bývá minimálně perforovaná stěna domu, tři a půl metrů vysoká, postavená v minimální odstupové vzdálenosti od hranice parcely.
