Půl patrový rodinný dům ve svahu ve se zimní zahradou Karlovy Vary
Dům umístěný ve svažitém pozemku má díky svému tvaru několik teras s různým využitím.
Charakteristiky
- Navrženo: 2017
- Dispozice: 5+1
- Podlahová plocha: 240 m2
- Zastavěná plocha: 255 m2
Informace o pozemku
Novostavba rodinného domu v Doubí u Karlových Var je umístěna na třech spojených parcelách, v Šípkové ulici. Charakter lokality je určen individuální zástavbou rodinných domů, umístěných v severním svahu. To platí i pro tento pozemek, se severním svahem stáčejícím se postupně k západu, což je jeden z nejvýraznějších prvků v místní topologii.
Příjezdová cesta vede k dolní části pozemku, kde se nachází i nejvýraznější terénní rozdíly. Ze všech světových stran (s výjimkou severu) jsou parcely obklopeny domy. Severní terén u hrany začíná rapidně klesat, nabízí tedy větší míru soukromí a příjemné výhledy do volné krajiny směrem na Chodov a Krušné hory.
Velikost parcely umožňuje široké možnosti umístění domu, které však významně ovlivňují její výškové rozdíly, kterých je možné velmi dobře využít.
Nevýhodou je orientace svahu k severu a sousedství domů ze všech ostatních světových stran, které budou do značné míry omezovat možnosti práce se soukromím a intimitou bydlení. Velikost parcel předjímá velkorysé možnosti řešení zahrady.
Řešení
Forma bydlení do velké míry využívá výhod terénu na daném pozemku. Snaží se do největší možné míry zachovat volnost, která zde panuje a minimálně ovlivnit charakter svahu násypy a výkopy. Jako důležitou vlastnost, kterou by měl dům splnit, je přání jeho obyvatel žít v intimitě a soukromí. Využíváme tedy polohu vrstevnic, archetypální krabice se láme na tři díly podle zamýšlených zón, ve kterých se bude bydlení odehrávat.
Tři části postupně usazujeme na terén, do tří hladin, a natáčíme je k sobě v závislosti na preferované orientaci místností ke světovým stranám, atraktivitě jednotlivých výhledů, odclonění nežádoucích pohledů a vytvoření krytých, soukromých venkovních teras. Stejně tak pamatujeme na žádoucí vstup a vjezd na pozemek, jejich dostatečnou dimenzi a polohu v návaznosti na příjezdovou cestu, stejně jako odpovídající charakter vstupu do domu. Navíc tak dům příhodně dělí zahradu na dvě části, jednu menší, soukromou, kde je možné díky terénnímu zlomu umístit biojezírko v souladu s hydrogeologickými poměry, druhou větší, snad sadovou, plnou jižního slunce.
Tři natočené hmoty implikují tři zóny denního režimu stavby. První, vstupní, se vším zázemí, oddělující od sebe dvě ostatní, tedy pobytovou a spánkovou, navíc skrývá místo pro důležitý moment domu, kterým je zimní zahrada. Z hlediska charakteru bydlení se jedná o byt 5 + 1, doplněný o zimní zahradu a menší garáž sloužící i jako sklad.
Filosofie domu
V logice rozdělení hmoty spočívá i řešení vnitřních prostor. Doménou domu postupně usazovaného na terén je i klesající spojnice procházející všemi úrovněmi, lemovaná postupným řazením jednotlivých pokojů v logických návaznostech.
Vstupní část, zázemí domu, je pevný bod. Koncentruje vše důležité pro chod domácnosti ve středu, a uvolňuje tak řešení ostatních částí. Skrytou devizou je zimní zahrada, která se umístěním na střed a v těsném sousedství hlavních pobytových místností stává kompozičním vrcholem, pevně ovlivňujícím nálady a atmosféry panující napříč dispozicí. Je prostorovým interpunktem v linii chodby k ostatním místnostem a rozlévá světlo do celého domu.
Od velkorysé vstupní haly se vstupuje přímo do hlavní části, kterou je kuchyně s obývacím pokojem. Dominantní je zde výškové rozdělení obou místností, se zachováním jejich napojení. Na hranu styku je posazeno těleso krbu, které tak může sloužit oběma a být základním kamenem interiéru, rodinným středem, pomyslným ohništěm. Výškové úrovně jsou důležité i pro oddělení či spojení obou provozů. Navíc tak vtipně využívá obou venkovních teras. Každá tak má svůj účel dle místnosti, která s ní sousedí. Řešení francouzských oken a dveří úmožňuje téměř úplnou variabilitu ve spojování a rozdělování venkovních a vnitřních prostor včetně zimní zahrady v návaznosti na děje, které v domácnosti zrovna probíhají.
Kolem zimní zahrady se dům zklidňuje a přechází v ložnicovou část. Pozice ložnice rodičů umožňuje její přímé napojení na ni, a maximalizuje tak její atraktivitu. Dispoziční řešení ložnice se vypořádává s problémem spánku a ranních rituálů kruhovým pohybem kolem lože, umožňující manželům nerušit se navzájem a přitom zachovat minimální dělení.
Jeden z dětských pokojů, ten největší, je na stejné výškové hladině s ložnicí. Je určen pro nejmenší. Svým vztahem k terénu nabízí bezpečí, a přitom přístup. A funguje výborně ve vztahu k druhému pokoji. Spolu s jejich koupelnou vytváří příjemný celek, rozmanitý ve svých vlastnostech a exteriérové návaznosti, přesto jednotný.
Samotná orientace všech pokojů maximalizuje příjem denního světla a přímého slunce, a existuje v přímém vztahu s druhou zahradou, sadem. Poslední pokoj má jednu devizu navíc. Spolu s pracovnou je celý prostor vyřešen tak, aby jednoduchým zásahem mohla vzniknout garsoniéra se samostatným vstupem. Dům se tím vypořádává s fenoménem možného generačního bydlení, a stárne tak spolu se svými obyvateli.
Je využito všeho, co místo nabízí. Řešení pružně reaguje na všechny podněty krajiny, a koexistuje s žitým prostředím. Naváznosti interiéru a exteriéru dávají tušit jemnému vztahu obálky a vnitřku a vzniká tak dobré bydlení ve vyváženém vztahu lidských potřeb a přírodních podmínek.
