Jednoduchý bungalov se zastřešenou terasou okolo celého domu Lyžbice

Charakteristiky

• Navrženo: 2018
• Dispozice: 6+kk
• Podlahová plocha: 334 m²
• Zastavěná plocha: 220 m²

Informace o pozemku

Město Třinec poskytuje poměrně svébytný urbanistický obraz. Téměř polovina jeho plochy je profilována průmyslem, případně areály, které s průmyslem souvisely / souvisí. Druhá část je logicky utvářena navazujícím bytovým fondem – ať v bezprostřední, či nedaleké vzdálenosti. Významný podíl přináší v této souvislosti městská část Lyžbice. Ta nabízí jak bydlení hromadné, tak bydlení solitérní = rodinné.

V Lyžbicích je tedy barvitě profilován jak prostor veřejný, tak soukromý. Nechybí zde žádoucí občanská vybavenost, potřebná dopravní obslužnost a logická segregace do dílčích zón.

Stavbou dotčená parcela se vyskytuje na samotné periferii města. Do jisté míry lze toto území vnímat jako přechodové / hybridní. Na jedné straně se zde projevuje systematicky nalinkovaná městská zástavba, na straně druhé zde dochází k přirozenému rozvolňování. Důkazem toho je roztroušená a formálně barvitá zástavba, vřelejší výměry jednotlivých pozemků a celkově vzato silnější podíl zeleně (ať už oné prostorové, či plošné – polozemědělské).

Samotný návrh probíhá v ploše dvojice pozemků. Výchozí stav je notně definován jejich příčným sklonem (1,5 m na šířku jednoho pozemku, v součtu tedy cca 3 m), jižní přístupovou komunikací a stávající zástavbou ze severu („česky“ laděnou, formálně neřízenou, avšak ve výsledku nijak nelimitující). Nejkvalitnější slunce přichází z přístupové strany, nejteplejší pak ze západu.

Místní regulativy se zaměřují primárně na koeficient zeleně (0,5) a na zachování místního kontextu. Ten je však do značné míry nejednotný a žánrově bohatý. Stávající zástavba je udávána jak tradičními domky, majícími kompaktní tvar a vyvážený poměr stran, tak vícegeneračními staveními (různě nadstavovanými a přistavovanými) se zjevně překročeným měřítkem, dále barvitě modifikovanými „šumperáky“, typovými domky a několika příklady moderní architektury.

Řešení

Novostavba rodinného domu je řešena jako objekt, který sdružuje provozy potřebných velikostí, avšak který přitom nerespektuje přísně kompaktní tvar. Samotná stavba je soustředěna do severovýchodního koutu a je orientována na západ. Interní dispozice je nastavena poněkud jednostranně. Veškeré obytné provozy jsou orientovány do zahrady (v tomto případě na západ, na vyžádání investorky), zatímco technicko-hygienické zázemí je soustředěno na opačnou stranu, případě do ulice.

Obytná část domu je definována ucelenou denní zónou (tedy elementární místností, sdružující provoz kuchyně, stolování a relaxace v prostoru obývacího pokoje), dále dvojicí dětských (hostovských) pokojů a v samotném závěru ložnicí. Protilehlé zázemí je relativně standardizované. Jedná se o samostatnou šatnu (přístupnou z ložnice), společnou koupelnu, samostatnou toaletu, technickou místnost, zahradní sklad a garáž pro dvě osobní vozidla.

Členění stavby na provozně příbuzné celky je prováděno podélně s hmotou, přičemž jednotlivé místnosti jsou řazeny sériově vedle sebe (respektive nad sebou). Hranice zónace je deklarována poměrně logicky přímým komunikačním koridorem – ústřední páteří domu, spojující zádveří s koncovou ložnicí. Dispoziční řešení je notně podmíněno praktickým potřebám a dosavadním životním zkušenostem.

Stavba je rozložena v jedné výškové úrovni, jednotlivé výměry pokojů nepřesahují doporučované standardy běžné rodinné výstavby.

Filosofie domu

Střídmě profilovaný půdorys domu je obdobně následován vnějším výrazivem. Stavba se zříká veškerých formálních výstřelků a netradičních řešení, která by obnášela složitou konstrukční improvizaci a komplikovanou údržbu (jako např. zelenou střechu, diagonálně střižené střešní linie atd.). Výsledkem je horizontálně komponovaná hmota a poznávací znamení, která vyplývají čistě z provozních potřeb domu. Řeč je v tomto případě o vykonzolovaných střešních liniích, které ovlivňují tvář stavby téměř po celém obvodu (nejvíce však ze zahrady a od příjezdu). Současně však poskytují žádané přístřeší pro dvojici teras (pro jednu gaučovou a jednu ryze jídelní).

Forma domu je dále utvářena materiálem okenních a dveřních / vratových výplní a fasádním obkladem. Ten je rytmicky rozprostírán v ploše dílčích objemů stavby. Zatímco garáž a hostovské pokoje jsou ošaceny do maloformátového kamene, denní zóna je společně s ložnicí lemována velkoformátovým obkladem, imitujícím texturu světlého dřeva. Materiál teras je tvořen kamennou (případně betonovou) dlažbou, přístupové komunikace pak zámkovým prefabrikátem.

Třešničkou na dortu je mělký bazének v předprostoru ložnice, na který navazuje lehce vysunutá terasa a který zajišťuje ideologicky přívětivý přechod mezi „umělým“ (stavebním) a „přírodním“ (zahradním).