Kulatý dům v blízkosti lesa s wellness a vinným sklepem Ostrava Poruba
Tvar postupně se zvedajícícho čtvrtkruhu je dán rohovou parcelou ve specifickém svahu. Přírodní vzhled tohoto luxusního domu dotváří dřevěné a kamenné obklady stěn.
INFORMACE O PARCELE
Stavební parcela v Ostravě - Porubě se nalézá v dobře urbanizovaném území a sama je tak trochu zastrčená. Vstup na pozemek je totiž veden úzkým dopravním napojením mezi stávajícími usedlostmi. Na první pohled lze toto "zpřístupnění" snadno přehlédnout. Ne náhodou. Dané území lze klasifikovat jakožto ucelené, zastavěné a s minimálními ambicemi na bezprostřední prostorově- plošný rozvoj. Do jisté míry je tato skutečnost zapříčiněna přirozenou polohou. Periferie znamená v tomto případě těsné sevření městem, zemědělskou plochou a zakonzervovaným lesním porostem. Z pohledu obslužnosti a občanské vybavenosti lze hovořit o dokonalém místě. Je zde všechno z toho, co dělá bydlení v rodinném domě bydlením v soukromí (tedy "příroda" a krytá záda) a přitom zde chybí veškeré nevýhody bydlení na venkově (spjaté s monofunkčností a odtržeností).
Samotná parcela je orientovaná jihozápadně. Identickým směrem se nabízejí nejhodnotnější výhledy do zelené krajiny. Dopravní napojení probíhá v severovýchodním koutu. Stávající zástavba lemuje hranice pozemku na severu a na východě. Výchozí parametry jsou tedy do jisté míry optimální. Ústřední poloha v organismu města je následována výhodnou sluneční orientací, ohleduplnou sousedskou zástavbou a v neposlední i řadě i samotným terénem, který se svažuje vstříc slunci - tedy do zahrady (nikoliv do zamýšlené stavby).
INFORMACE O STAVBĚ
Interní scénář je poměrně jednoduchý a standardní - co se týče kvantity / povahy provozů. Stavba je členěna do čtyř ucelených zón. Tu první představuje samotný vstup, který se vyskytuje na rozhraní prvního a druhého podlaží. Ze zádveří se totiž vstupuje přímo na schodišťovou mezipodestu a současně do vyvýšeného komunikačního prostoru, který je opticky propojen s bezprostředně navazujícím exteriérem (a osově osazeným venkovním bazénem).
Jedná se o ústřední domovní křižovatku, která rozděluje stavbu na část společenskou a sekci klidovou. Prvně jmenovaný soubor je profilován v rámci lineárně (a radiálně) řazeného přízemí. Jedná se současně o nejobjemnější provozní balíček, který je pojat coby dvouramenná struktura. Rozdělení přízemí je činěno zapuštěnou venkovní terasou, která v tomto případě spojuje, ale také dilatuje a vytváří potřebné geometrické / optické souvislosti. Kryté posezení představuje klín mezi společenskou zónou a hostovským zázemím se saunovým příslušenstvím.
Druhé nadzemní podlaží kopíruje geometrické principy přízemí a vyrůstá v ploše hostovského ramene. Liší se pouze využití jednotlivých místností. Pokoje pro návštěvy jsou v patře nahrazeny dvojicí ložnic, saunové zázemí pak prostorově vřelou koupelnou a technická místnost oddělenou šatnou s malou pracovnou.
ARCHITEKTURA DOMU
Dispoziční řešení stavby reaguje zcela přirozeně na výchozí zadání (= sestavu místností a provozů o preferované ploše) a okolní podmínky. Prostorové ztvárnění je činěno souběžně. Oba tvůrčí postupy se zcela nezbytně prolínají a vytvářejí tak jeden kompaktní cyklus, na jehož konci je originálně vyslovena specifická HMOTA. Tato hmota se jeví na první pohled složitě, přesto je plně kompaktní - a to jak v půdorysném, tak vertikálním průmětu. Jak už bylo poznamenáno na úvod, výsledné vyobrazení je čirým produktem pragmatického uvažování, při němž je reflektována optimální typologie, provozní ucelenost (případně separace) a v neposlední řadě vztah k místu. Zakořenění je prováděno jak fakticky, tak ideologicky.
Tento dvojí metr se zásadně propíjí do finální geometrie objektu. Zatímco do ulice jsou praktikovány ortogonální souřadnice, samotné bydlení je vyjadřováno radiálně. Obytný soubor stavby je totiž předkládán v podobě čtvrtkruhu. Místnosti jsou řazeny tak, jak káže slunce a potřeby vnitřních provozů. Kompoziční těžiště je tvořeno středem kružnice, které se nalézá v prostoru krytého stání pro osobní automobily. Samotný motiv "zaoblení" vyplývá z lokace pozemku, z jeho charakteru a z principu okolní zástavby. Netradiční tvarová modifikace je tedy praktikována spontánně a s maximální ohleduplností vůči místu.
Originální (nebo spíše místně podřízená) půdorysná stopa stavby je analogicky následována ve vertikálním směru. Denní zóna stavby je logicky pojata coby jednolitý open space prostor, kterým je zahájeno jak specifické "kroužení", tak klienty zamýšlené stoupání světlé výšky. Objem stavby se plynule zvedá, souběžně s požadavky na vnitřní strukturu (patrovost) a funkční využití. Celkově je tak činěno, aniž by byly negovány principy kompoziční vyváženosti a symetrie.
Materiálové řešení fasád představuje v tomto ohledu pouhý dovětek. Avšak dovětek přirozený. Užívány jsou totiž převážně přírodní materiály - primárně dřevěný obklad (v pozici přední linie), sekundárně maloformátový kámen a terciárně omítka.
