Luxusní příměstská vila s venkovní kuchyní Horní Počernice
Dvougenerační dům se samostatnou bytovou jednotkou pro prarodiče je navržen jako jednoduchá elegantní vila nabízející svým obyvatelům maximální pohodlí.
Parcela
Na okraji Prahy, na místě vhodném, spíše už atmosféry vesnické, blízkém hlavních cest, trochu skryté, obklopeném přírodou, na dohled sousedům, za keři a stromy, v dosahu dálnice. Ač je atmosféra vesnická, co by to bylo za vesnici, pokud bychom v ní nenašli alespoň jednu panelovou stavbu. Alespoň jeden výškový dům, který by historické panorama alespoň trochu narušil.
Velká Praha zde přišla nejprve svým měřítkem. Až poté zde dosáhla chapadly vesnické kaše a nákupních center. Jsme tak obklopeni vším, co je třeba? Trochou libé vísky, trocha humen, trocha věžáků na obzoru, trocha polí, trocha dopravní infrastruktury. Ničeho není moc, ale dohromady definují pozemek, jako mini periferii za malým remízkem. Půjde se zde dobře skrýt. Na dohled nebude ani souseda. Častějším návštěvníkem bude zajíc nebo laň. Anebo někdo bližší, snad rodinný příslušník.
Placka, na které stavíme, je mírně svažitá, ale dovolí nám stavět v rovině. Napojíme se na kolem vedoucí ulici mezi poli. Otevřená krajina na východ, jih a částečně západ, nám dovolí dostat do domu plno slunce. Můžeme navrhovat tak uvolněně, jak je v těchto velkorysých případech zvykem.
Návrh je specifický souběžným navrhováním druhého domu na stejné parcele. Je tak důležité oba dva návrhy průběžně kloubit, zajistit, aby fungovaly jak samostatně, tak dohromady, byly otevřené, ale zároveň nabídly soukromí. Výchozím bodem je rozdělění pozemku tak, abychom zvládli napojit i sousední dům.
Architektura
Na jihu je cesta, na západě remízek, na východě otevřená polnatá krajina, na severu areály společností. Dům umístítme tak, aby svými nejkratšími stranami sousedil s cestou, a těmi podélnými s krajinou. Základní cihlu nebo také kámen tak umístíme čelem k cestě. To nám umožní z východní strany přijet automobilem, a na západní straně ponechat nedotknutou zahradu.
Rozdělíme cihlu podélně. Východní díl bude logicky obsahovat zázemí, vstup a garáž - abychom si neblokovali výhled do zahrady. Ten západní bude naplněn obytnými místnostmi. Všechny pokoje, ve kterých strávíme většinu času otevřeme do zahrady. Vytvoříme jim zde soukromí a příjemné prostředí. Hned před sebou budou mít terasu a ochranu před sluncem, a za sebou příjemné záda zázemí. Toto rozdělení využijeme ke zvýraznění dalších vstupů do domu - do výminku a na zahradu, kde budeme sušit prádlo.
Do patra spolu umístíme rodiče i děti. To ale vždy dobrotu nedělá. Proto je zkusíme dát na opačné konce přidáváné hmoty. Po rozdělení generací zkusíme tento objem využít k vytváření dalšího dobra. Objem bude kolmý k přízemí. Dětské pokoje budou tedy otočeny do zahrady a ložnice k východu. Zároveň jeho převis na východní straně zakryje auto zaparkované před vstupem a ukryje vstup před deštěm.
Posledním krokem je vyjádřit jednoduchý koncept logicky použitými materiály. Pro usazení domu a základní rozdělení použijeme pevný beton. Koneckonců, měli bychom dát najevo pevnou vůli člověka. Objem na tento kámen položený by měl být lehký, ale zároveň pevný - proto dřevěný, jehož vlastnosti beze zbytku definici naplňují. Všechny nepravidelnosti a akcenty skryjeme do antracitového hávu, který je dostatečně solidní, a je možné se na něj spolehnout.
Dispozice
Rozvrh místností následuje koncept. Domem se protahuje chodba. Klikatí se, zahýbá a rozděluje. Část hlavní od výminku, zázemí od obytné části, technologii od člověka, a zároveň doplňuje možnosti jak do objektu vejít a jak z něj odejít. Dělí přízemí na trojtrakt. Kromě dělení jsou solidní i jednotlivé místnosti. Dům je ve své podstatě jednoduchý a pokoje se větví podél hlavní, ač nepřímé osy.
Ze zádveří se poměrně nenápadně dostaneme i do patra. Nepozorovaně tak proklouzneme do tří rodinných pokojů nebo do ložnicové části. Orientace dispozice je téměř ideální. Ložnice na východ, dětské pokoje na západ. Za zmínku stojí nádherně prosvětlené schodiště. Trojtrakt je zde otočený o 90 stupňů.
Důraz je zde kladen na jednoduchost, uživatelskou, ale i výrazovou. Pokoje i hlavní prostory tak nabízejí soukromí, navzájem se neruší, ale zároveň nejsou příliš daleko od sebe. Ve výsledku jsou velkorysé a dokonale propojené s exteriérem tam, kde je to záhodno.
Samostatnou kapitolou je pak vyvrcholení propojení venkovního prostoru s vnitřním ve formě obytné pergoly s venkovní kuchní, která je přirozeným rozšířením obývacího pokoje. Zdánlivá drobnost, která ale rafinovaně dále hierarchizuje zahradní část a přispívá k jejímu dokonalému zobytnění.
