Luxusní nízkoenergetický dům ve svahu s bazénem a venkovní kuchyní Jaroměř

Charakteristiky

• Navrženo: 2017
• Dispozice: 6+kk
• Podlahová plocha: 349 m²
• Zastavěná plocha: 337 m²

Prohlédněte si interiér této stavby.

Zadání

Přáním klientů luxusní dům s velkým otevíratelným prosklením. Cílem bylo vytvořit perfektní propojení interiéru s exteriérem.

Informace o pozemku

Novostavba rodinného domu je umístěna v ploše pozemků, které se rozprostírají v okrajové části města Jaroměř, konkrétně v její jižní suburbii. Jedná se o koncové parcely městské části Jezbiny, které jsou ze severu lemované pásem hospodářských pozemků, plánovanou silniční komunikací a v neposlední řadě soustavou železničních kolejí. Východní směr je v tomto ohledu podstatně uvolněnější, stejně tak onen jižní, které je orientován k mírně zvlněnému rameni řeky Labe. Západní sousedství lze vnímat jako obestavěné. Nicméně nijak dramaticky, neboť pozemky ve vlastnictví investora umožňují náležitou „urbanistickou dilataci“.

Specifická pozice domu (na konci ulice a v těsné blízkosti železnice) je následována atypickou geometrií pozemku. Hloubková míra je zcela standardní a úměrná danému prostředí, avšak šířkové rozpětí je zcela výjimečné a poskytuje žádoucí lokalizační svobodu. Zásadní roli však sehrává i vertikální profil.

Příčné převýšení pozemku lze analogicky vyjádřit výškou jednoho obytného patra. Pozemek se svažuje od ulice směrem k zemědělským polnostem, přičemž samotný svah je přivětivě „zaléván“ jižním sluncem. Výsledná profilace dvoupodlažní stavby je tak do jisté míry přednastavena. Spodní podlaží je totiž maximálně vsazeno do terénu, a proto se stavba jeví jako jednopodlažní (z ulice).

Řešení

Jak už zaznělo v závěru předcházejícího odstavce, jaroměřický rodinný dům využívá specifické svažitosti parcely a coby dvoupodlažní struktura je z celé jedné poloviny zapuštěn pod úroveň přilehlého terénu. Dům je tímto omezením i jednoznačně nazónován.

Uliční podlaží je obecně vzato koncipováno jako dvoukřídlé těleso, jehož výběžky směřují vstříc jižní krajině (a taktéž mimo půdorys spodního podlaží). Přízemní sekce domu je rozdělena do čtyř částí, přičemž největší plošná pozornost je věnována statické dopravě – garáži pro 2 osobní vozidla. V bezprostřední vazbě na ni je vykreslena komunikační zóna, čítající centrálně osazené vstupní zádveří, podélnou chodbovou páteř a schodiště vedoucí do obytného suterénu.

Zbylé dva provozy jsou injektované do obou postranních výběžků. Zatímco onen východní je určen dětem a nabízí dvojici pokojů s vlastním koupelnovým zázemím, západní křídlo je věnováno rodičům a jejich pracovním povinnostem / koníčkům.

Spodní sekce domu je členěna dosti identicky. Elementární půdorysná stopa je dělena ve třetinách rozpětí na část společenskou, klidovou a relaxační. Prvně jmenovaný soubor zastává středovou pozici a maximálně se otevírá jižnímu výhledu (a též bezprostředně navazujícímu bazénovému tělesu).

Obývací pokoj je přímo sloučen s jídelnou, přičemž kuchyně je dle zadání upozaděna ve tmavém zákoutí. Z denní zóny jsou přímo přístupné oba zbývající provozy domu. Klidová zóna obsahuje komfortně členěnou rodičovskou koupelnu, ložnici a vlastní šatnu. Protilehlá relaxační část je naopak naplněna provozem koupelny s toaletou, domácími pracemi a saunovou jednotkou.

Filosofie domu

Profilace stavby je do značné míry určována respektováním typologických pravidel, taktéž reflektováním základních kompozičních principů klasické architektury. Tento směr je prakticky dokládán jak dvoramennou hmotou uličního podlaží, tak elementárním tvarem podzemní sekce a přísnou dispoziční deklarací.

Samotná stavba je v obou úrovních členěna na třetiny. V obou úrovních je toto členění vyjádřeno jak hmotově, tak i samotnou funkční náplní. Zatímco v přízemí je charakter podlaží udáván atriovým zálivem a dvojicí konzol, které se jako by vysmekávají ze statického sevření, v suterénu je totéž vyjádřeno invertovanou parafrází tvarů (tedy přesněji řečeno – dvojicí zálivů a centrálním výběžkem denní zóny).

Dům maximálně komunikuje s okolní krajinou a jen minimálně se brání přísunu slunečních paprsků. Tato otevřenost je jasně dokládána předsazeným patrem a čtveřicí rohových oken.

V suterénu je identická schopnost (vlastnost) vyjádřena markantním prosklením společenské části a velmi štědrou perforací rodičovského ramene. Přísná tvorba stavební hmoty a matematicky řízená interní zónace je povinně přejímána definicí vnějších prostorů (nebo lépe řečeno poloprostorů na rozhraní vnitřního a vnějšího světa).

Systémová symetrie je na jednu stranu silně dogmatická, avšak na druhou je plně v korelaci s výchozím zadáním stavby. Výsledkem je centrálně zakořeněné bazénové těleso (fyzicky prodlužující společenské těžiště zahradního podlaží) a dvojice „jednovaječných“ teras. Zatímco západní přestřešení nabízí úkryt rodině (s přízvisky: „intimní, tichá, rozjímací“), východní terasa je zamýšlena coby společenská, čemuž odpovídá i ostrůkové zázemí (s grilem, výčepem a dřezem) a provázání s interiérem domu (předně s hygienickým zázemím, skladem a saunou).

Z konstrukčně-materiálového hlediska je stavba řešena nadstandardně. Což jasně interpretuje maximalizované opláštění stavby (k čemuž jsou využívané velkoformátové desky na bázi dřeva a keramiky) a taktéž technicky unikátní prosklení (kombinující klasické okenní rámy s oněmi zapuštěnými, případně s oněmi bezrámovými).