Rekonstrukce památkově chráněného řadového domu z cihel Karlsruhe, Německo
Řadové domy, které byly postaveny v 70-tých letech dle projektu profesora architektury s pověstnou německou precizností již nevyhovují dnešním standardům bydlení. Při návrhu rekonstrukce jsme se snažili ctít a respektovat původní architektonickou myšlenku.
EXTERIÉR - ULICE
Ulice. Jindy anonymní stěna plná malých otvorů do šatny, koupelen a záchodů. Jindy přehlídka garážových vrat, krytých stání a "přistávací plochy" pro další auta. V tomto případě je situace jiná a může za to nejen faktor řadové zástavby, ale též konkrétní dispoziční řešení. O anonymitě nemůže být ani řeč. Do ulice je orientován nejen hostovský apartmán, ale také dceřin pokoj v patře (společně s šatnou a vlastní koupelnou) a koneckonců i kuchyně hlavní bytové jednotky. Se sklem se zkrátka nešetří.
Samotná okna zůstávají na původních pozicích. Jakékoliv přesuny jsou totiž zamítnuty – jednak konstrukční volností samotné stavby, jednak výchozí kompozicí, která je ve své podstatě nedotknutelná. Dotčená okna však ztrácejí dřívější parapety - a to jak v patře, tak i v přízemí (resp. v suterénu). Před objektem je za tímto účelem odhrabána zemina a venkovní terén se tak dostává na úroveň vnitřní podlahy. Vyrovnání mezi novou teráskou a ulicí obstarává vertikálně strukturovaná zahrada s integrovaným přístupovým schodištěm.
Co je však zcela zásadní z pohledu "uličního vizuálu" stavby - to je propojení oken v patře s okny v suterénu. Eliminací parapetů dochází k poměrně dramatické transformaci. Horizontální režim přechází definitivně do vertikálního vysokého řádu. Uliční fasáda je nyní primitivně, avšak zcela důrazně "rozrušena" třemi dominantními řezy. Čtvrtý a pátý "řez" pak obstarává večerní (noční) osvětlení.
EXTERIÉR - ZAHRADA
Nová terasa vychází z principů té původní, která plnohodnotně navazovala na interní konstrukční systém stavby. Vnější nosníky tak navazovaly na ty vnitřní a venkovní sloupy zase na pozice vnitřních sloupů, případně na osy vnitřních příček. Nová pergola nezamýšlí sobecký restart se vším všudy, ale naopak - pokouší se najít vhodný kompromis mezi fetišisticky důkladným základem původní stavby a soudobými (funkčními i formálními) potřebami. Dochází tedy k redukci původní pergoly o celých 50%. Výsledná eliminace se dotýká té části terasy, která dnes kontaktně přiléhá ke stavbě - respektive k východní fasádě.
Uvolněný prostor se stává atriem, jakousi intimní zahradou, kde je možné relaxovat, vznešeně zahradničit, případně zde zasévat umělecké artefakty. Toto atrium je ze všech stran ohraničené fyzickou "překážkou". Ze severu a ze západu vlastní hmotou řešené stavby, z jihu sousedním (identicky koncipovaným) objektem a z východu novou pergolou.
Nová pergola se skládá ze tří sériově řazených částí. Ta, která přiléhá k obývacímu pokoji, je ryze komunikační a rozptylová. Současně představuje možnou rezervu pro umístění dodatečného nábytku. Zastřešení této sekce je obstaráno lamelami, které jsou orientovány kolmo na zmíněnou fasádu denní zóny.
Prostřední segment lze považovat za hlavní, neboť se zde nachází sedací souprava a stoleček. Zastřešení je opět lamelové. Orientace prken je však tentokrát rovnoběžná s fasádou společenského ramene domu. Samotné lamely jsou uvažovány jako mobilní. Lze je stahovat a individuálně natáčet dle klimatických potřeb. Odvodnění pergoly je zajišťovány samotnými lamelami, do nichž jsou integrovány skryté odtokové kanálky. Poslední sekce (u sousedovic stěny) je zaplněna venkovní kuchyní, která plynule přechází ve vyvýšený jídelní pult se čtyřmi (pěti) barovými židličkami. Součástí kuchyně je úložný prostor a implementovaný plynový gril. Zastřešení je v tomto případě výjimečně fixní a plné. Venkovní kuchyně je totiž logicky vnímána jako místo, které generuje teplo a které nevyžaduje přirozené externí zisky.
Fasáda domu na straně zahrady reflektuje manévry, které se odehrávají v uličním směru. Zatímco okno do denní zóny se geometricky nemění (minimálně v rámci celkové plochy), okna v patře jsou rovněž zbavena parapetů a rovněž dochází k jejich fyzickému propojení s okny v suterénu. Výsledkem je vyšší řád. Ne tak vysoký jako v případě ulice (obvodová stěna od anglického pokoje zůstává i nadále zasypána), avšak dostatečně dominantní na to, aby byla obhájena jeho participace v posvátném atriovém prostoru.
