Třípatrová vilka s velkoformátovým obkladem Praha
Přesahy střech jsou nejen elegantním prvkem, ale zároveň poskytují velkým proskleným plochám potřebné stínění.
O parcele
Navržený rodinný dům je umístěn v městské části Praha – Radotín, konkrétně v území, které je ohraničeno ulicí Kalabisova a Lochkovským tunelem. Samotná plocha je tvořena dvojicí pozemků, přičemž jeden je určen k zastavění a druhý nikoliv. Nezastavitelná část parcely se nachází v území ZMK – zeleň městská a krajinná. V této části lze aplikovat skupinové, rozptýlené a liniové porosty dřevin a bylin. Mohou se zde vytvářet pobytové louky, parkové pásy, drobné vodní plochy a neinvazivní pěší komunikace. Pozemek při ulici je naopak zastavitelný. Vztahují se na něj jednak regulace vyplývající z platného územního plánu (území OB-B – čistě obytné, koeficient podlažních ploch KPP = 0,3, koeficient zeleně KZ = 0,65) a jednak parametry, které jsou deklarované v územním rozhodnutí z roku 2006 a v jeho
navazující změně z roku 2008. Bezprostřední okolí je relativně stabilizované. Je zde zřejmý respekt k regulačním podmínkám. Kombinace územního plánu a územního rozhodnutí vytváří relativně přísné mantinely. Přítomná omezení tak postihují nejen odstupy (od ulice, od sousedů), ale i celkovou geometrii objemů a jejich materiálové (barevné) řešení. Jednotlivé stavební příspěvky navíc zastávají obdobné tvarosloví. Místní zástavba je současná, pravoúhlá a zpravidla plochá – co se týče zastřešení. Fasády jsou světlé, krémové, obvykle doplněné fragmenty šedé omítky, případně segmenty kamenného obkladu.
Samotné pozemky se nacházejí v mírném sklonu, který stoupá směrem do zahrady (ulice se tedy nachází níže). Sluneční orientace není z pohledu vnitřní typologie úplně ideální. Ulice je zalita jihozápadním sluncem, kdežto zahrada přijímá převážně stín, neboť se otevírá na sever a na východ. Toto má zásadní vliv na následnou dispoziční kompozici.
O formě
Nově navržená zástavba respektuje nastavené odstupy (10 m od ulice, 10 m od jižního souseda, 3,5 m od severní hranice) a ortogonální stavební režim. Řešený rodinný dům je segmentován do tří kvádrů, přičemž toto rozdělení plně respektuje mírně stoupající terén. Jako první je založeno těleso garáže, které je řešeno jako suterénní podlaží. Nejedná se o klasický (neviditelný a plně utopený) sklep. Garáž se nachází pod zemí jen částečně a výškový rozdíl mezi přízemím činí pouze 1,25 m. Toto převýšení obkresluje křivku stoupajícího terénu. Navazující dvoupodlažní objem je umístěn v úrovni zahrady a umožňuje přímý výstup ven. Prostřední sekce představuje maximálně kompaktní kvádr. Identická půdorysná výseč v přízemí a v patře umožňuje shodnou profilaci venkovních fasád. Co se děje v přízemí, to se opakuje v navazujícím patře a rovněž i v mezipatře (obklady, šířka oken, pozice oken a jejich členění). Poslední hmota je tvořena objemem denní zóny. Tato část je rovněž elementární (co se týče půdorysné stopy) a taktéž přebírá formální principy, které jsou deklarované prostřední částí budovy. Koncová sekce je řešena jako částečně vyvýšená, a tak je tento prostor logicky a příhodně poznamenán vysokým okenním řádem a vyšší světlou výškou (cca 3,4 m). Ačkoliv je samotný dům přehledně zónován do tří „hranatých balíčků“, výsledný vizuál je malinko složitější. Jednotlivé fasády jsou totiž opatřené střešními přesahy, které zajišťují lepší klima uvnitř místností a které současně vytváří vhodnou ochranu před deštěm. Tyto přesahy jsou nepravidelné – někde jsou jen kosmetické, jinde zase maximálně účelné (jako například v případě hlavní terasy). Dohromady se však podílejí na ústřední formální hře. Lemují vybrané provozy, navzájem se sbližují či míjejí, přičemž na některých místech plynule přecházejí ve svislé stěnové konstrukce. Jejich zásluhou vznikají ohraničené sekce, které jsou vyplněné „sklem“ a velkoformátovým obkladem z Fundermaxu.
O vnitřku
Objemová koncepce stavby je vytvářena v maximální korelaci s vnitřní náplní. Jinými slovy – jednotlivé balíčky nejsou nahodilé a představují funkčně ucelené soubory. Zanořený objem je tedy ryzí garáží, vyvýšená část na konci zase obývacím pokojem s kuchyní a stolováním. Prostřední část je provozně nejsložitější. Její přízemí je tvořeno vstupním zádveřím a halou s přímým schodištěm. Na tento prostor dále navazuje technická místnost s domácími pracemi, toaleta a ložnice s vlastní šatnou a koupelnou. Následující patro je profilováno dosti obdobně. Ústřední rozptyl zajišťuje chodba se schodištěm. Okolní místnosti jsou zpravidla klidového charakteru (dva dětské pokoje a pracovna) a jsou doplněné dvojicí menších koupelen (jedna se sprchou, druhá s vanou, obě s toaletou). Dům je specifický tím, že není anonymní. Specifická sluneční orientace zapříčiňuje to, že se vnitřní místnosti otevírají do všech světových stran. Dům tedy neobsahuje žádnou hlavní a žádnou vedlejší fasádu. Všechny jsou plně rovnocenné, štědré a maximálně sdílné.
