Bungalov ve tvaru trojcípé hvězdy Unhošť
Dům je členěn na tři samostatné provozní celky, které jsou spojeny v jednom centrálním bodě. Tím vzniká trojcípá hvězda, která je provozně přehledná a zároveň dělí velkorysý pozemek také na tři zahrady s různým využitím.
Parcela
Velkorysá parcela — rozhodně nejde o nouzové řešení. Mírně skloněná, součástí vnitřního okruhu nově vymezené výstavby. zasazená organicky do stávající struktury vymezené lesy. Skloněná k jihu, delší než-li širší, byla by škoda zde něco dobrého nevymyslet.
Nejsou zde okolní budovy, a tak zde nevidíme pomyslnou uliční čáru. Nemáme vazbu na okolní strukturu. Nacházíme se doslova na místě popsatelném jako „tabula rasa“. Ač cítíme, že se nacházíme ve vsi, víme, že naše okolí bude trochu jiné než zbytek. Bude nové.
Nejsou zde přirozené hranice. Louka ubíhá stále dolů, jako by ani nové domy neočekávala. Vše plyne, a při pobytu zde je cítit ve vzduchu bezčasí. Prostředí čeká na náš zásah. Prostor čeká na rozdělení. Pomyslné i nesmyslné vazby čekají na své zhmotnění. Doufejme, že zhmotníme jen ty, které smysl mají. Že do nově vznikajícího území zaneseme stopu našich časů.
Určitě využijeme jižní stranu a budeme uvažovat o tom, jak nejlépe k ní orientovat stavební program. Rozhodující bude také vjezd na pozemek, a vazba „příjezd — stání — vchod“. Pozemek je také dost velký. Bude nutné jej zvládnout v celku, tak aby někde nezbyl neobývaný cíp.
Architektura
Cílem je v tomto případě vytvořit 3 funkční a provázané celky. Staré známé téma. Garáže + obytný prostor + ložnice a pokoje. Je ale jasné, že je nestačí pouze seřadit za sebe a říci „tak tady to máte“. Místo má totiž ve své nedefinovanosti obrovský potenciál.
Ze tří funkčních částí vytváříme 3 objemy. Ty následně na pozemku kombinujeme do celku. Vyzkoušíme mnoho variant. Ve tvaru L, ve tvaru T, ve tvaru Z, ale žádný nesplňuje nároky stavebního programu. Jakoby 3 samostatně funkční části nemohly dohromady fungovat. Chodby jsou dlouhé, návaznosti nefungují. Musíme začít zjednodušovat.
Po chvíli začne být jasné, že ideální spojení všech částí je, pokud jsou přístupné z jednoho bodu. Chodby pak nejsou extrémně dlouhé, a místnosti na sebe dobře navazují. Vzhledem k tomu, že kombinujeme 3 krabičky, při jejich spojení vytvoříme na parcele trojúhelný kříž.
Protože je parcela svažitá, posuneme každý o trochu níž, podle toho, s jakou částí pozemku sousedí. Podaří se nám tak eliminovat terénní nerovnosti. Najednou se prosté křížení začíná měnit v přirozenou gradaci hmot a dům začíná nabývat na dramatičnosti.
Hlavní obytnou část namíříme směrem na jih. Získáme tak krásnou západní terasu a jižní výhled pro ložnicovou část. Vše ostatní se spokojí se severem a východem. Dostředná orientace výsledné hmoty rozdělí zahradu na tři části - příjezd, pobytovou jižní část, a klidnou severní část. každá může získat vlastní svébytný charakter. Dům vtiskává krajině nový význam, a usazuje se do ní.
Dispozice
Ohnisko kompozice je uprostřed, ve spoji tří hmot. Tam je umístěn i vchod. Jsou tak minimalizovány nároky na plochu chodeb. Návaznost mezi vstupem, ložnicovou a pobytovou částí je bezprostřední, s dostatečným oddělením. Výškové oddělení úrovní do kompozice vnáší hierarchii. Ložnice jsou o něco výše než obývací pokoj — tedy soukromější.
Přes kryté stání je se vstupem propojena garáž suchou nohou. Celý vstupní komplex je samozřejmou součástí jedné hmoty. Z těžiště domu se otevírá obývací pokoj s kuchyní. Velkorysý převýšený prostor s vazbou na terasu. Přes tu je i venkovním prostorem přístupná ložnicová část. Je tak maximalizován uživatelský komfort, a terasa je propojovacím prvkem.
Půdorys objektu je vyřešen velmi jednoduše. Hmoty jsou děleny příčně, pokoje jsou přístupné spojovacími chodbami. Zdánlivá jednoduchost dává vyniknout hmotovému řešení, dodává mu pevnosti a trvanlivosti. Bez zbytečných složitostí vytváří příjemný uživatelný komfort.
Materiály
Fasádu objektu tvoří jemný, jakoby kamenný obklad, velkých formátů. Potvrzuje celkovou pevnost a odvážnost architektonického konceptu. Dům zde bude nehybně stát další léta a nabízet přístřeší. Pocitově se odkazuje na přízemní domy jižní evropy, ze kterých čerpá svou stálost.
Hmatově přístupné povrchy tvoří dřevo, jako příjemný lehký a přátelský materiál. Ten je doplněn kovem v antracitovém odstínu pro všechny strojírenské části, jako rámy oken a řešení pergoly.
Vyvážený celek tří částí přesně zapadá na své místo v krajině, a citlivě se k ní váže. To však neznamená, že není odvážný a fascinující. Život v něm je však v bezpečí.
