Kompaktní dům pro moderní ženu stojící u potoka s dřevěným mostem a valbovou střechou Hrusice
Nenápadná moderní stavba vyniká svým kompaktním tvarem s částečně valbovou střechou a důrazem kladeným na jedinečné místo a praktické řešení dispozic.
Charakteristiky
- Navrženo: 2018
- Dispozice: 6+kk
- Podlahová plocha: 184 m2
- Zastavěná plocha: 231 m2
Informace o pozemku
Stavbou dotčená parcela v Hrusicích (místo zaslíbené dílu Josefa Lady) představuje unikátního zástupce svého druhu. Nejsou zde patrné typické ukazatele developerského pozemku, čerstvě nalinkovaného podle pravítka, matematicky vpraveného do šachovnicového systému a předem vykastrovaného, co se týče jeho „upřímného výrazu“.
Hrusická parcela, o níž tento text pojednává, je naprosto jiná. Oplývá vším, co lze do jisté míry vnímat jako rizikové. Avšak také vším, co lze chápat jako unikátní, ryze lokální a notně inspirativní. Stavební záměr je situován v ploše dvou pozemků, které jsou předěleny Hrusickým potokem. Zdejší zástavba je relativně koncentrovaná. Dilatace jsou velmi mírné a aplikovány jsou převážně elementární stavební objemy (častokrát sedlově zastřešené).
Orientace střešních hřebenů se různí, stejně tak vzdálenost jednotlivých staveb od uliční linie. Polohopisný scénář je do jisté míry předurčen trasou potoka, který přednastavuje pozice staveb „před vodou“ a „za vodou“.
Silně specifická je i samotná morfologie terénu. Zatímco pozemek před potokem (tedy u ulice) vykazuje zřejmé klesání, parcela za potokem naopak silné stoupání. Stavební záměr je plánován v přechodovém území – tedy v úrovni vodního toku a v místě, kde lze zaznamenat relativní „rovinu“. V těchto místech je však předpokládán pouze obytný soubor.
Dramatický tvar terénu neumožňuje klasické řešení „dva v jednom“, kdy je dům propojen s prostory pro statickou dopravu. V tomto případě je parkování vozidel zajištěno prvým pozemkem, přičemž místní orgány nakazují logické, leč neotřelé propojení obou provozních svazků dopravním koridorem „přes vodu“.
Místní regulace zasahují mnohem dále a soustředí se rovněž na ochranu „ladovského rázu“. Nakázáno je šikmé zastřešení, přednastaven je rovněž minimální sklon a maximální výška střešního hřebene. Nechybí ani klasické limity týkající se maximální zastavěné plochy a minimálního zastoupení zeleně.
Řešení
Symetrická organizace vnějšího tvaru stavbu je následována i samotným interiérem. Půdorysná stopa je profilována systémem překlápění (zrcadlení), motivy z levé části stavby se opakují v pravé části a naopak. Recitace však není prováděna doslovně – co se týče geometrické deklarace, funkční náplně i navazujících vnějších prostor. V tomto ohledu nabízí stavba povolené „přešlapy“ (= vítané oživení).
Motivem je opět samotný potok a vertikální profil pozemku. Výchozí mantinely jsou natolik dominantní, že lze většinu hmotného vnímat jako přirozeně vzrostlé.
Půdorys stavby přináší koncentrovanou a přehledně organizovanou dispozici. Přízemí objektu sestává ze dvou provozních balíčků. Zatímco jižní partie je kompletně rezervována pro společenskou část (obývací pokoj, kuchyni a stolování), severní linie je příhodně věnována oběma ložnicím (pánské a dámské, v obou případech s vlastním hygienickým zázemím).
Na rozhraní obou zón vzniká ústřední komunikační prostor s přímým schodištěm a souběžnou chodbou. Identická profilace se propisuje i v samotném podkroví. Sever = pokoje, střed = komunikace, jih = vyvýšená část společenské místnosti.
Filosofie domu
Objemově-formální receptura hrusického domu je do značné míry přednastavena konkrétní situací na pozemku a samotnými příkazy územního plánu, který se snaží ochránit a zajistit typický vesnický charakter. Výsledkem těchto činitelů je kompaktní struktura, která je zastřešena částečně valbovou a částečně sedlovou konstrukcí.
Dílčí tvarování je činěno prostřednictvím redukčních zákroků. Elementární hmota je lokálně odlehčována hloubkovými výřezy. V konečném důsledku vznikají v přízemí navzájem propojené terasy (přívětivě stínící) a v patře naopak venkovní předprostory samotných ložnic.
Veškeré zákroky jsou činěny symetricky. Co je aplikováno na jedné straně stavby, totéž je činěno na straně protilehlé (opačné). Týká se to nejen samotných „výkusů“, ale taktéž sekundární perforace obvodového pláště a implementace okenních (dveřních) otvorů. Identicky komponované stěny na západě a východě jsou navzájem tmeleny centrální fasádou směřující na jih. Jejím těžištěm prochází ústřední vertikální osa, která je ignorována pouze pozicí krbu a excentricky vyústěným komínovým tělesem.
Vše ostatní je politicky podřízené. Platí to o podélném francouzském prosklení (takřka na celou šířku společenské zóny) i o souběžném terasovém předprostoru (též předsazení = stínění).
Dovětkem výše uvedeného je „urbanistická“ organizace zahrady a řešení terasového prostoru s venkovním bazénem. Samostatnou kapitolu pak představuje terénní stěna na západě, jejíž zásluhou jsou vytvořeny stupňovité (zelené) terasy a obyvatelný předprostor v místě ženské ložnice.
Nevýhodné terénní podmínky jsou v tomto bodě úspěšně překlopené do ústřední výhody. Dům tak výsledně nabízí hned trojici teras: jednu stimulační (směrem k potoku), druhou aktivní (s výhledem na bazén) a třetí zenovou (vnořenou pod úroveň terénu).
