Trojúhelníkový dům pro ajťáka na stísněnou parcelu Praha Řeporyje
Dům, který svým tvarem rovnoramenného trojúhelníku přesně kopíruje tvar pozemku a ponechává maximální plochu zahradě.
Charakteristiky
- Navrženo: 2017
- Dispozice: 5+kk
- Podlahová plocha: 159 m2
- Zastavěná plocha: 123 m2
Zadání
Přáním klientů byl překvapivý dům s důrazem na kvalitu provedení. Důležitými body v zadání byla práce se sluncem a asimilace domu s terénem s ohledem na rozpočet.
Informace o pozemku
Novostavbou dotčená parcela v pražských Řeporyjích náleží mezi vzácné druhy pozemků, kde nelze aplikovat pojmy jako klasický, ortogonální, ani pravoúhlý.
Notně specifická je již samotná lokace parcely. Pozemek se nachází v poměrně intenzivním sevření mocně vzrostlé zástavby, kterou lze zatřídit do kategorie „těžké váhy“. Relativně menší výměra pozemků je „úspěšně“ následována velkými objemy domů, které se předhánějí v přípustné patrovosti a přijatelné rozpínavosti.
Samotný pozemek disponuje pouze jednou volnou hranicí. Ta je zcela logicky lemována slepým ramenem místní komunikace, souběžně pokračujícím chodníkem, veřejným terénním schodištěm a formálně prostým objektem technické infrastruktury. Lichoběžníková parcela přináší následně dva specifické momenty: ostře se svírající severní roh a příhodně se rozevírající jižní koncovku. Obě vlastnosti jsou přivětivě reflektovány samotným návrhem, tedy tvarem a umístěním zamýšlené stavby.
Vše se však děje v potřebné symbióze s terénní křivkou. Mezi severní a jižní hranicí pozemku lze napočítat výškový rozdíl okolo 6-ti metrů. Významné převýšení není v tomto případě vnímáno jako něco špatného - jako něco, co by mělo degradovat pohodu na vlastní zahradě (terase). Jednoduchou modelací terénu je dosaženo pravého opaku. Což už příkladně dokládá výchozí stav pozemku - investorem uměle srovnávaný.
Místní regulativy jsou výhradně udávány stávající zástavbou, navzdory skutečnosti, že je stavba plánována na území hlavního města. S ohledem na vysoké procento zastavění jsou Řeporyje omilosdněny od kódů míry využití území. Neplatí zde žádné koeficienty podlažích ploch ani žádné koeficienty zeleně. Každý nový návrh je individuálně posuzován na pověřeném oddělení územního plánování.
Řešení
Byť je samotná stavba vyprofilována v ploše pravoúhlého trojúhelníku, kvalita vnitřního života zůstává bez poskvrny. Skladba místností je navíc poměrně obvyklá.
Obecně vzato je dům řešen coby dvoupodlažní. První úroveň stavby vyplňuje celý půdorysný průmět. Trojúhelníková plocha je v půli předělena komunikační linií přímého schodiště a souběžně plynoucí chodbou. Dům je tímto rozdělen na část obytnou (přiléhající k základně) a část technickou, skladovou a hygienickou (vztaženou k severnímu cípu objektu). Tato logika poznamenává jak samotné přízemí, tak koneckonců i plošně komornější patro (podkroví).
Zatímco v přízemí si nejštědřejší geometrii stavby nárokuje společenská zóna (maximálně profitující ze specifického tvaru stavby), v patře je nejlepší výhled a pohyb darován místnostem klidové zóny – tedy ložnici s vlastní šatnou a dvojici dětských pokojů. Dílčí výměry pokojů jsou komplexně potlačovány. Dům tak nepředstavuje rozpustilou přehlídku uměle nafouknutých přihrádek.
Omezený rozpočet dává vyniknout zdravému rozumu a chytře promyšlenému „optimu“. S výjimkou těch provozů, kde jsou plošné odpustky naprosto nezbytné (jako v případě vstupní haly a navazující schodišťové předsíně, řešené na výšku dvou podlaží).
Filosofie domu
Komplikovaný pozemek a omezený rozpočet – to jsou ústřední motory prezentovaného návrhu. Nebýt neobvyklých výchozích podmínek, těžko by se zrodil tak netradiční objem, přitom tak jednoduchý a dokonale zakořeněný do místní „půdy“.
Absence fasádních „přílepků“ a zběsile vykonzolovaných konstrukcí činí návrh krystalicky čistým a maximálně pravdivým ve vztahu „vnitřek – vnějšek“. Objektu navíc notně prospívá přítomnost šikmého zastřešení, které vtipně koreluje s terénní křivkou v severní části pozemku.
Na jednotlivých fasádách jsou kombinována jak okna francouzská, tak okna klasická (tedy s běžným parapetem) a okna horizontální. Nejedná se přitom o svévolné skladby bez potřebné kompozice. Každý průraz fasádou je pečlivě vykalibrován – ať už ve prospěch interiéru, nebo samotného exteriéru.
Materializace fasád zastává jednoduchý názor. Obě fasády, které se natáčí (byť mírně) k severu, jsou prostírány v ryze omítkové úpravě. Zahradní fasáda (centrálně perforována šestimetrovým francouzským oknem společenské zóny) zastává odlišný přístup. Její plocha je plně potažena vertikálním dřevěným obkladem.
