Červená požární zbrojnice s fasádou z velkoformátového obkladu Ostrava Muglinov
Pragmaticky řešená novostavba na křižovatce pro sbor dobrovolných hasičů má hmotovou koncepci podřízenou vnitřnímu fungování.
INFORMACE O PARCELE
Novostavba stanice dobrovolných hasičů je umístěna na křižovatce ulic Bohumínská a Hladnovská. Zdejší území lze popsat jako formálně nestejnorodé, avšak stavebně lineární. Blíže k typické uliční povaze má ulice Bohumínská, která přináší v bezprostředním styku s řešenou parcelou dvoupodlažně koncipovanou zástavbu, ve větší míře sedlově zastřešenou, podkrovně využívanou. Výše uvedenému odpovídá i hustota implementace stavebních objektů. Ačkoliv nelze hovořit o nepřerušované uliční linii, z prostorového hlediska je městský koridor zřetelně definován. Značně roztříštěně se jeví urbanistický charakter druhé zmíněné ulice. Hladnovská linie neposkytuje jednotný stavební odstup, ani typově blízké stavební objemy. Důkazem je rozkolísané měřítko jednotlivých příspěvků (vilové a dělnické domy jsou rozrušovány halovými objekty, bytovými domy) a nesystematicky importovaná zeleň.
Navzdory výše uvedenému zastává ulice Bohumínská důležitou dopravní roli v interním organismu města. Jedná se o ústřední spojku mezi historickým centrem Ostravy a dálničním výpadem na trase Olomouc – Bohumín. Navržená novostavba hasící stanice se pokouší do jisté míry zkvalitnit její stavební prostor a zacelit jednu z „děr v městské DNA“. Současně při zohlednění místních limitů, rozpočtových možností a funkčních náležitostí.
INFORMACE O STAVBĚ
Navrhovaná hasící stanice přináší poměrně jednoduché dispoziční vzorce. Nápomocna je v této souvislosti i samotná hmotová koncepce. Objekt totiž sestává ze dvou (resp. tří) základních objemů a současně ze dvou (resp. tří) provozních balíčků. Obecně vzato lze tyto objemy přičlenit jednotlivým ulicím. Elementárně lze hovořit o bohumínské a hladnovské části. Prvně jmenovaný příspěvek je řešen coby dvoupodlažní struktura. Zatímco přízemí této části nabízí racionálně vymezené šatnové / hygienické zázemí a reprezentativní komunikační prstenec (to vše úměrně povaze stavby, její velikosti a umístění), druhé podlaží je pojato jako čistě kancelářské, resp. zasedací.
Hladnovská část má charakter vyvýšených garáží, ke kterým je přičleněno skladové a technické zázemí. Architektura interních prostor je v tomto segmentu podružná, důležitá je samotná geometrie – nutná pro pohodlné ustájení a manipulaci hasičské techniky. Styk obou hmotových segmentů poznamenává přítomnost třetího tělesa, které pomyslně vyvěrá (vyrůstá) z onoho hladnovského. Zmínka je v této souvislosti o „kampanile“. Sušící věž představuje ústřední dominantu, která je vtipně „prodávána“ ve prospěch obou ulic, současně ve prospěch vnitřních prostor (spojení schodiště se sušící věží není nijak nahodilé).
ARCHITEKTURA OBJEKTU
Vizuální parametry návrhu jsou značně podřízeny ústřední hmotové koncepci. Výchozí geometrie zúčastněných těles je vykalibrována tak, aby byla zamýšlená kooperace plně funkční jak po provozní, tak po formální stránce. Poplatná je v tomto ohledu i letitá ideologie funkcionalistické architektury, která nijak nerozporuje vzhled stavby a její tepající organismus. Korelace vnějšího s vnitřním je podporována pragmatickou perforací obvodového pláště a samotným fasádním řešením. Aktivně se zapojuje též další činitel – a to tvarová umírněnost. Novostavba hasící stanice se moudře zříká disfunkčních konstrukčních exhibic a interní „hrací plochu“ vnímá coby dogmatický rámec. Ovšem až na jednu výjimku. V případě bohumínského štítu je zapotřebí reprezentativního „otevření“, resp. prosklení. To je poplatně aplikováno v rámci horní zasedací místnosti.
Významně prosklení obnáší nutné zastínění, a to je poskytováno formou vykonzolované střešní konstrukce. Tímto je dosaženo dvojího benefitu. Na jedné straně je posíleno tepelné mikroklima dotčeného provozu, na straně druhé dochází k symbolickému a městotvornému přiblížení uliční čáře. Ulice se takto stává ucelenější a kompaktnější.
