Penzion ve svahu se společným wellness Klimkovice

Parcela

Prezentovaný návrh je konkrétně zasazen do vesnice Hýlov, která uzavírá severozápadní periferii Klimkovic, společně s rozlehlým lázeňským areálem. Zdejší zástavba je relativně koncentrovaná, avšak také kvantitativně podprůměrná (v roce 2011 bylo napočítáno pouhých 60 domů). Z urbanistického pohledu je praktikován liniový způsob výstavby, přičemž konkrétní profilace je realizována ve dvou pruzích: v pomyslném vnitrozemí a dále podél hlavní komunikace, která spojuje Klimkovice se zmíněným sanatoriem.

Nově navržený soubor staveb pro bydlení je situován v území, které lemuje hranici Olbramického lesa. Samotná lokalita je členěna pragmaticky a racionálně. Výsledná geometrie zohledňuje jak přítomné podmínky na parcelách (jako jsou výhledy do krajiny, přítomnost lesa…), tak specifickou trajektorii terénu a v neposlední řadě i ekonomický (prodejní) faktor. V konečné podobě je prezentována pomyslná zástavba ve dvou liniích: podél lesa (s výhledem do vysokého stromoví) a podél pole (s výhledem na město a Beskydy).

Zakořenění objektů je prováděno v pruhu podél lesa a přesněji v severozápadní partii dotčeného území. Domy jsou tak primárně koncipovány jako „západně orientované“. S ohledem na terén, který má klesající tendenci (od cesty ke staré zástavbě), je preferováno založení staveb (objektů) ve třech rozdílných výškových úrovních. Tímto vznikají nejen tři objemově vypreparované domy, ale také tři terasy a tři zahrady. Etážování je přitom prováděno na celou výšku jednoho podlaží, čímž je silně posílen faktor příhodně pohledové / fyzické separace / dilatace. Současně je touto filosofií umožněna orientace domů jižním, respektive východním směrem.

Architektura

Jak už bylo velmi obecně popsáno výše, konkrétní návrh prezentuje trojici objektů, které jsou určené pro přechodné bydlení a které jsou současně propojené společným zázemím. Přestože mezi domy chybí „volný prostor“, který je specifický pro běžnou solitérní zástavbu, v praxi dochází k velmi zajímavému efektu, který má na svědomí zmíněný profil terénu. Zatímco z pohledu ulice je servírován jeden ústřední horizontální objem (komunikační páteř), z něhož vyrůstají dva kvádry (jeden „přízemí“ a druhý „dvoupodlažní“), z pohledu zahrady je dojem diametrálně odlišný, neboť jsou přednostně prostírány tři prosklené fasády jednotlivých obytných struktur.

Společným pojítkem je ovšem elementarizace a minimalistické tvarosloví. Výsledná kompozice zastává přísně pravoúhlé noty a jakákoliv anomálie v podobě organiky je zapovězena (a ve své podstatě i nevyžádána). Dílčí objemy jsou tedy ryzí kvádry, které jsou rytmicky usazené ve třech výškových úrovních a jejichž celkové měřítko je úspěšně potlačováno mezilehlým komunikačním objemem a opěrnými stěnami, které vyrovnávají terénní rozdíly. Jednotný scénář je analogicky rozvíjen rovněž v úrovni jednotlivých fasád a to jak ze zahrady, tak z ulice. Dílčí objekty praktikují velkoformátové prosklení (převážně se skrytými rámy) a velkoformátové deskové obklady. Není zde žádný prostor pro omítku, maloformátový kámen nebo nedejbože – něco dalšího. Jedná se o minimalistický duet dvou pěvců – dvou aktérů – dvou materiálů: skla a plného obkladu.

Finální texturace není přitom nahodilá a pouze sleduje potřeby vnitřních provozů – ve vztahu k okolí a k jeho atraktivitě. Maximální prosklení je tedy logicky projektováno směrem do zahrady, s výhledem na les a častokrát na výšku dvou podlaží. Boční fasády jsou naopak více regulované a praktikují sklo pouze v nezbytně nutném poměru. V případě ulice je situace nejbarvitější. Každý dům přistupuje k jihovýchodnímu prosklení rozdílně. Zatímco severní koncovka je v tomto ohledu nejštědřejší, středový „hráč“ nechává karty obrácené a směrem do ulice nastavuje pouze vchodové dveře. Jižní uzávěra je naopak hybridní a poněkud specifická, neboť se do její profilace propisuje průběžná komunikační páteř.

Takto nastavená partie se může jevit primitivně, avšak také přehledně a stabilně. A jak už padlo v závěru předchozího odstavce, je to právě komunikační propojka, která implementuje do návrhu nové ingredience. To nejhlavnější a nejdominantnější je bezesporu kontinuální profilitové prosklení, které je pouze lokálně rozrušené vstupními dveřmi, garážovými vraty a v samotném (jižním) závěru i čirým rohovým prosklením.

Dispozice

Jednotlivé objekty jsou dispozičně velmi podobné. Avšak pouze v nadzemních částech. Ve všech případech je přízemí řešeno jako společenské a pracovní , přičemž ložnice (povětšinou s plnohodnotným vlastním zázemím) jsou situovány v posledním podlaží. Rozdíly nastávají až v samotném suterénu. Pod severním objektem je kromě vstupního a skladového zázemí umístěn také clubhouse = tedy jakýsi oddělený společenský prostor, volně přístupný pro uživatele jednotlivých objektů. Nachází se zde samostatná kuchyňka, menší stolování a posezení v křeslech (v kombinaci s krbem a pizza pecí). Celý prostor je přednostně orientován do lesa, i z důvodu minimalizace infekce okolních zahrad.

Bez „vybavenosti“ nezůstává ani prostřední objekt. Pod jeho parterem se totiž nalézá komfortně zařízené wellness. K dipozici je zde dvojice oddělených šaten, dvě sauny, jedno menší fitness, společné i oddělené hygienické příslušenství a v neposlední řadě bazén o celkové délce 20 m. Celý segment je orientován do podzemního „atria“ (anglického dvoru) a pak také do vnějšího poloprostoru mezi prostředním a jižním objektem.

Segmenty mezi domy jsou vyplněny společným zázemím. Z pohledu dopravy a kubatury je důležitý zejména objem mezi severním a prostředním objektem. Zde se nalézá garáž pro čtyři automobily, sklepní kóje a vstup do clubhousu. O úroveň níže je situován pokračující vnitřní bazén, ale také hromadné technické zázemí a prostory pro úklid / chod jednotlivých domácností.