Revitalizace veřejného prostoru s vyhlídkou a travnatým mostem Ostrava Bazaly

Místo

Autobusová zastávka Jaklovecká dnes představuje pomyslný pomník (ne)dávno zašlé slávy fotbalového stadionu. Přítomná dimenze čehokoliv je doslova omračující. Ať už se jedná o samotný plac, lávku pro pěší nebo o obyčejný zastávkový přístřešek. Na ničem se zde nešetřilo. Všechno je tady velké, dlouhé a široké. Nejdelší část mostové konstrukce dosahuje skoro 80-ti metrů. O moc kratší nejsou ani zastávky na obou silničních březích. Zdejší míry se zkrátka počítají po desítkách a nikoliv po jednotkách. Čestnou výjimku představuje pouze šířka lávky. Činí totiž 5 metrů. Pár let zpátky by si nikdo nestěžoval. V roce 2004 slavil fotbalový klub FC Baník Ostrava svůj poslední titul. Na stadionu se pravidelně scházelo skoro 20 000 rozverných fotbalových fanoušků. Nejen samotný stadion praskal ve švech. Obdobně „trpěla“ i občanská vybavenost ve veřejném prostoru. Tehdy se nikomu nezdálo, že je zastávka příliš dlouhá a že je lávka příliš široká.

Přestože od největší slávy uplynulo dlouhých 16 let a přestože se z ikonického stadiónu stalo tréninkové centrum pro mládež, místní odér je stále fotbalový a také... ryze ostravský. Specifická poloha stadionu a silnice, která se obtáčí kolem terénního zářezu, vytváří unikátní podmínky pro „něco výjimečného“. Je zde vřelý prostor, královská plocha a naprosto ojedinělé výhledy do ostravské krajiny. Na konci zmíněné lávky je příhodně umístěn rozhledový „uzávěr“ (malinko předsazená konzola).

Z daného místa máte dokonalý přehled o všem. Vidíte Novou radnici, Komenského sady, kostel sv. Václava, dvojvěží Božského spasitele, přívozskou haldu, Dolní Vítkovice...

Stav

Řešené místo překračuje měřítkem své současné potřeby. Když se procházíte po místní lávce, stěží potkáte jednu-dvě protijdoucí osoby. Jakloveckému placu vládne podivně stimulující klid. Nebo spíše ticho, které tu a tam pročísne projíždějící auto. Jak už padlo v předcházejících odstavcích, všechno je tady velké a široké. A kromě unikátního výhledu zde není nic dalšího. Nic, co by vyvolávalo potřebnou přitažlivost a aktivovalo generátor.

I proto není překvapivé, že zde neprobíhá žádoucí pohyb lidí. Není totiž důvod. Procházející osoby jsou zpravidla místní usedlíci a nikdo „externí“ nemá přílišnou potřebu se zde zdržovat, natož zde přijít. Pokud se zrovna nejedná o nostalgicky smýšlejícího fotbalového fanouška, který chce svým vnoučatům ukázat, kde vytrhl svou první sedačku.

Stávající úděl je notně podpořen i „zapadlostí daného místa“. Přestože se Jaklovecká zastávka vyskytuje ve svahu, mnoho Ostráváků nemá o její existenci přílišné potuchy. Většina těch, kteří se chtějí pokochat výhledem na stokomínovou Ostravu, zamíří spíše na Novou radnici nebo na vrcholek haldy Emy... Slezskoostravská lávka je nenapadne. Byť je zdejší rozhled stejně tak atraktivní.

Orámovaný výhled

Vytvářet tepající život v místě, kde se sotva dýchá, je složité a téměř nadlidské. Kór když se nešermuje závratnou finanční injekcí... kór když jsou přítomné konstrukce relativně mladé a nezasluhují zbourání. V takovém případě je mnohem jednodušší (a praktičtější... a ekonomičtější... a rafinovanější) smíření se. Akceptace současného stavu představuje krok číslo jedna. Nelze předpokládat, že se zastávkový záliv zmenší – že se zúží lávka – že se zkrátí most... Základní množiny jsou geometricky neměnné a modifikovat lze částečně samotnou výplň.

První na ráně jsou samozřejmě zpevněné plochy. Ty lze jako jediné redukovat vloženou zelení – ať už obyčejnou trávou či řízenou květinovou / rostlinnou skladbou. Fragmentace je do jisté míry přednastavena tvarem zálivu pro autobus, nástupním schodišťovým ramenem a v neposlední řadě i vertikálním průmětem dotčené lávky . Takto nařezaná plocha se proměňuje na pasivní / aktivní elementy . Jeden je zelený, druhý zase kačírkový. Jeden je vydlážděný žulovou kostkou, druhý zase betonovou dlažbou. Rázem tak vzniká relativně výživné plátno, které se sebereflexivně reorganizuje. Komunikační plochy jsou zachovávány jen v takové míře, která je nezbytně nutná z pohledu frekvence pohybu a z pohledu celkové stavební kompozice . Vše ostatní je nazpět věnováno „matce přírodě“ – či spíše zahradníkům.

Z lávky pro pěší se nestává unikátní obchodní galerie (jako například ve Florencii ), ale naopak – unikátní zelený most. Pětimetrový profil je využit ve prospěch implementace zeleného pásu, který ukrajuje z šíře mostu celé dvě třetiny. Mění se pochozí vrstva a z jedné strany rovněž krajní zábradlí. To vytváří kontinuální linku, která na svém konci parafrázuje obrazový rám (a dost možná i fotbalovou bránu). Samotné zábradlí je zajištěno panely z plného plechu, přičemž samotná koncovka provádí žádoucí posílení přítomného výhledu. Stávající lávka je totiž "ustřižena" poněkud nesměle - prostřednictvím vykonzolovaného (typizovaného) pole. Takové geometrické podmínky jsou logicky nežádoucí a nepřísluší místu, z něhož lze vnímat celoměstskou siluetu ostravského sídla.

Orámování "závěru lávky" představuje konstrukčně a ekonomicky přívětivé řešení, které eliminuje zjevné defekty dotčeného detailu. V daném případě lze hovořit o dvojím užitku. Rámem je jednak zhodnocen koncový bod, jednak je jím elegantně ukončeno nové zábradlí. To představuje zásadní (objemově významnou) ingerenci. Nové zábradlí je jakýmsi vodičem, styčnou linií a prvkem, který utužuje již tak dominantní horizontální charakter samotného mostu.

Vzniká nový lokální symbol, specifické poznávací znamení a současně i potřebný generátor relaxačního prožitku. Vzhledem k tomu , že je Ostrava relativně mladým městem (a převážně průmyslově srostlým ), nelze její "turistický inventář" vnímat jako bohatý. Rekreační cíle přibývají zásluhou konverzí až v posledních letech (Dolní Vítkovice) a takto modifikovaná lávka může zajistit městu další pozitivní střípek do celkové skládačky.

Zbytek mostové lávky je pojat „plošně“. Masivní pilíře mohou sloužit jako malé horolezecké stěny, případně jako nosné sloupy pro integrovaný lanový svět (ten není na vizualizacích vyobrazen a ani není předmětem řešení návrhové / projektové dokumentace). Středový prostor lze vyplnit sekundární dominantou – například stromem... Komunikační rampy zůstávají volné. Nemusí však nutně zůstat prázdné, jelikož zde vzniká prostor pro další zajímavou ingerenci.

Na tuto logiku navazuje i nové pojetí autobusových zastávek. V zásadě dochází k jejich radikálnímu zkrácení, neboť původní dimenze působí v kontextu soudobé frekvence pohybu nepatřičně. Společně s geometrií se mění i samotná forma. Zastávky se stávají jakými pomníky „slavné fotbalové minulosti“. Přístřešky nemusí být nutně unifikované, ale mohou se stát „pomyslnými“ odpočívadly / střídačkami. A jak jinak než s ikonickými modrými sedačkami.