Moderní administrativní a výrobní budova vinařství Hort Znojmo

Charakteristiky

• Navrženo: 2019
• Podlahová plocha: 223 m²

Zadání

Plánovaný investorský záměr požadoval úpravou fasád (celé stavby), s dispozičními korekcemi v oblasti kanceláří a s návrhem dvou dostaveb a jedné nadstavby. Jako zásadní se jeví posledně zmíněný stavební příspěvek.

Nadstavba má v tomto případě plnit funkci „přivaděče“. Má tvořit decentní dominantu ve vztahu k areálu, avšak také ve vztahu k místní komunikaci. Architektonická idea v tomto směru využívá terénní doliny a formuje nadstavbu tak, aby nebyla narušena stávající střešní krajina.

Informace o pozemku

Předmětem řešení je rekonstrukce průmyslového objektu v obci Dobšice. Stávající hala se nachází v morfologicky utopené zóně a k její nepatrnosti přispívá taktéž divoce vzrostlá zeleň v její bezprostřední blízkosti (převážně náletová a nijak zkulturněná). Potenciál objektu je slibný a výchozí dopravní napojení tuto skutečnost pouze posiluje.

Samotná budova již dnes slouží jako výrobna vína, v menší míře se zde vyskytují kancelářské plochy a jejich příslušenství. Povaha objektu je převážně halová (jednopodlažní), přičemž poslední sekce (u sjezdu) je řešena ve dvou výškových úrovních. Obstojná fyzická kondice je oslabována nevzhlednou formou a průběžnými přístavky (jako např. zadní dostavbou, venkovním schodištěm). Interní prostory vykazují komunikační nonsensy a dispoziční nedostatky. Zásadní aspekt představuje rovněž neefektivní využití jednotlivých ploch – a to zejména v kancelářské části.

Řešení

Nejzásadnější dispoziční zákroky jsou činěny v kancelářské části. Dá se hovořit o komplexním přeřešení stávajících prostor, jehož cílem je zkvalitnění vnitřního pohybu a vytvoření elementárních funkčních ploch. Současný stav v tomto směru vykazuje značné nedostatky – improvizuje se jak půdorysně, tak formálně (většina místností nedisponuje ani adekvátním prosklením). Veškeré korekce jsou praktikovány s důrazem na efektivnost a ekonomičnost. Nepřetváří se základní tvar kancelářské zóny, mokré provozy vznikají v těsné vazbě na stávající rozvody. Výsledkem je taková modifikace, která nijak nepostihuje zažitý standard stávajícího využití a která současně implementuje nové provozy.

Nejvýznamnější „novinku“ představuje nadstavba, která je uvažována jako open space prostor pro posezení a degustování vína. Tento prvek má podobu solitérní struktury, která zdánlivě nesouvisí se svým „podzákladím“. Opak je však pravdou. Poloha nadstavby vychází z pozice nosných konstrukcí, stejně tak její půdorysný tvar. Samotná forma je pak důsledkem kulturního koloritu. Formální diferenciace nastává i v komunikačním spojení. Pro tento účel je vytvořen nový objekt, který přiléhá k severní fasádě a který částečně podpírá nově vzniklou „sklepní“ nadstavbu. Jeho náplní je čistě vertikální pohyb po dvouramenném schodišti.

Ostatní zásahy jsou již méně podrobné a probíhají v rámci profilace dílčích konstrukcí. Platí to o nově vzniklé skladu na jižní fasádě, který vyplňuje prostor mezi stávající halou a opěrnou stěnou. Obdobně lze hovořit o přístavbě na opačné straně, kde dochází k objemovému dorovnání. Hala získává ucelenější tvář, nové se stýká se starým tak, aby byly jen minimálně patrné jednotlivé spoje..

Filosofie domu

Stavební záměry jsou prováděné skrze současnou optiku a přitom nedochází k ignoraci místních a historických zvyklostí. Úpravy samotné haly respektují omezené finance, a proto je užívána přednostně omítka (v kombinaci s izolací) a dřevěný obklad v místě stávajících oken. Výsledkem je vysoký řad, zdůraznění rytmického členění a záměrná fragmentace dlouhé stěny. V tomto ohledu dobře posluhuje současná střešní římsa, který celý proces výškově ukončuje a současně zajišťuje přívětivou dilataci na rozhraní původní haly a dominantní nadstavby. Tato separace je do jisté míry zcela nezbytná. Samotná nadstavba sice vyrůstá v předem dané ploše spodní stavby a vypůjčuje si od ní princip jednoduchého rytmu, avšak ve všem ostatním činí formální úkroky. Ať už se jedná o samotný objem, který parafrázuje historickou siluetu podzemního sklípku, způsob perforace obvodového pláště (pomocí oblých oken) nebo o finální opláštění, které opět (a invertovaně) odkazuje na zdejší materiálovou tradici.

Navzdory výše uvedenému je veškeré tvarosloví stejnorodé. Alespoň co se týče jeho jednoduchosti. Platí to taktéž o opěrné stěně podél jižní fasády objektu, jejíž zásluhou je vytvořen venkovní (a taktéž vnitřní) sklad. Masivní dojem z „dlouhé šedé stěny“ je oslabován diagonálním seříznutím a rovněž aplikací dřevěného roštu pro popínavou zeleň. Výsledkem je dvojí tvář objektu. Zatímco ta zahradní (areálová, severní) je bohatě fragmentovaná, materiálově rozmanitá a obecně vzato velmi sdílná, ta severní je mnohem uzavřenější a tajuplnější.